Test Peugeot 206: v líbivém kabátě

2011-02-15 00:00:00

Model 206 okouzlil především ženy. Velice pohledný vůz ale spatřil světlo světa i ve sportovně laděné verzi nebo variantě kombi. Po stránce jízdních vlastností jsou ale všechny varianty podprůměrné.

Zaoblená „dvěstěšestka“ vystřídala ve výrobním programu francouzské automobilky legendární model 205. Stalo se tak v roce 1998, kdy byl představen tří a pětidveřový hatchback. Následující rok se objevilo sportovněji laděné provedení S16 s motorem 2.0 16V/99 kW. V roce 2000 se pak dostal pod kapotu Peugeotu 206 první turbodiesel se vstřikováním common rail, agregát 2.0 HDI pracující s výkonem 66 kW. Modernizací prošel vůz v roce 2001 a téhož roku obohatil nabídku kupé-kabriolet s pevnou skládací střechou pod označením 206 CC. O rok později uvedl výrobce kombi pod označením SW. U něj lze samostatně otevírat okno pátých dveří, což může být dobré pro nakládku menších předmětů ve stísněných prostorách – například v garážích obchodního střediska. Tašku s nákupem totiž bez problémů prostrčíte.

Další důležitou událostí v životě modelu bylo vylepšení jízdních vlastností hatchbacku, jehož podvozek dostal tvrdší silentbloky. Avšak i po této úpravě zůstaly jízdní vlastnosti vozu pod průměrem, stejně jako u karosářských variant CC a SW. Další drobná modernizace proběhla v roce 2003 a světu se představil sportovně ladění model RC s motorem 2.0 16V/130 kW. Na podzim se udály změny ve výbavě, která byla rozšířena o okenní airbagy. O rok později dostal vůz nový turbodiesel 1.6 HDI, který koncern PSA Peugeot Citroën vyvíjel ve spolupráci se značkou Ford (zde označován 1.6 TDCi).

Nástupce, Peugeot 207 uvedla automobilka v roce 2006. Populární „dvěstěšestka“ ale zůstala v nabídce. V Česku ale jen s motory 1.4/55 kW a 1.4 HDI/50 kW. Do roku 2007 se zde prodával i Peugeot 206 RC s atmosférickým čtyřválcem 2.0 16V/130 kW. V roce 2009 prošel vůz faceliftem, který jej vzhledově přiblížil k mladší „dvěstěsedmičce“ a dostal označení 206+. 

Pohonné jednotky v praxi

Základní jedenáctistovka je sice velice častá, ale také slabá a hlučná. Nezřídka klepe, což se týká také agregátu 1.4/55 kW. I přes tento zvukový projev jednotky pracují bez potíží. Tedy pokud je nepotká problém v podobě nepravidelného běhu. Většinou jej mají na svědomí zapalovací cívky Sagem. Oba motory se osazovaly i cívkami Electricfil a ty fungují bezvadně. Rozlišit je lze podle lišty umístěné mezi víkem ventilů a sacím potrubím. Pokud je hranatá, výrobcem bude Sagem, naleznete-li dvě zaoblené hrany, jde o spolehlivý produkt francouzského Electricfilu. V druhovýrobě se běžně nabízejí cívky Bosch, EPS, Febi, Delphi a Valeo v cenách přibližně od 3000 Kč. S prací tak může výměna přijít asi na čtyři tisícovky, což je cena výrobku značky Electricfil.

Jako ideál vidíme agregát 1.4 16V/66 kW, nabízený od roku 2003. Kdo vybírá mezi staršími vozy, nabízí se mu osmiventilová šestnáctistovka o výkonu 65 kW. Kdo by chtěl sáhnout po motoru 1.6 16V/80 kW, který se dostal do vozu v roce 2000, měl by vědět, že se někdy potýká s visícími ventily a během na tři válce. Dvoulitrové motory jsou sice výkonné, ale také značně zatěžují přední nápravu, což se nepříznivě podepisuje na životnosti čepů a silentbloků. Totéž platí pro atmosférický vznětový motor 1.9 D/51 kW, který je navíc značně líný a především pak pro turbodiesel 2.0 HDI/66 kW. Ten má častě potíže se vstřikovači common railu či palivovým čerpadlem v nádrži. Je tu také choulostivější dvouhmotový setrvačník.

Mezi vznětovými motory je jasně nejlepší volbou 1.4 HDI/50 kW. Trhač asfaltu to zrovna není, zato pracuje úsporně a se vzorovou spolehlivostí. To nemůžeme říci o pohonné jednotce 1.6 HDI. Častěji se potýká s poruchami vstřikovačů common railu i únikem oleje. Ale nejvíce ji trápí potíže s podtlakovým okruhem (ovlivňuje práci turba, EGR ventilu a škrticí klapky). Ani životnost dvouhmotového setrvačníku není dobrá. 

Na silnici

Stejně jako karoserie, i interiér vozu je líbivý a působí velice útulně. Nic na to nemění ani sedadla menších rozměrů, která nebudou pohodlná každému. Prostoru zde ale mnoho nenajdete, zejména vzadu je ho v oblasti kolen jen málo. Zavazadelník hatchbacku zajistí objem 245 litrů, kombi SW převeze v základním uspořádání jen 313 litrů nákladu. Kupé-kabriolet zvládne přepravit zavazadla o objemu 150 až 320 litrů. Záleží na poloze střechy, která se skládá do zavazadelníku. Podvozek je nastaven komfortně, avšak jízdní vlastnosti jsou citelně pod průměrem. Nepomáhá ani řízení s horší zpětnou vazbou a doslova zoufalé převodovky. Rychlé přeřazení se mnohdy neobejde bez nepříjemného kovového zvuku zubů, a samotný pohyb řadicí páky je velmi nepřesný.

Tyto problémy má dokonce i sportovně pojatý model RC. Ten při prudkém brzdění v přímém směru nezřídka ani neudrží jízdní stopu, jak sebou šije, a to i při zapnutém ESP. I proto jej mnozí motorističtí novináři v testech doslova strhali. „Dvěstěšestky“ se také potýkají s vadnutím brzd vlivem přehřátí. 

Časté problémy

Kombi SW se stejně jako kupé-kabriolet potýká s nadměrným kroucením karoserie. U „cécéčka“ to může mít za následek pokřivení střechy, která pak nechce zapadat do zámků. Vůz má v zavazadelníku čidla zatažené roletky, jedině tak lze složit elektrickou střechu. Čidla ale nejsou dobře chráněna a snadno je můžete poškodit při nakládce či vykládce zavazadel. Střecha pak nefunguje.

Vyhlášený problém představují sdružené přepínače pod volantem. Páčky směrových světel a stěračů často odcházejí. Nastávají pak situace, kdy dáte blinkr vpravo a blikáte doleva. V neutrální poloze pak vozidlo spustí třeba pravou směrovku a poloha vpravo, je nyní vypnuto. Chyba je v elektronice páčky. Opravit ji nelze a výměna jedné přijde na 6000 až 12 000 korun, podle typu. Automobilka jich totiž vystřídala v průběhu výroby několik, problém se ji ale vyřešit nepodařilo.

Nepříjemné potíže dokáže způsobit také nefunkční aretace pojezdu předního sedadla. Jak nám řekl značkový servis: „Prostě odešla pojistka“. Vrásky na čele dokáže způsobit také obyčejný defekt pneumatiky. Rezerva je totiž v kovové konstrukci pod vozem a úchyt mnohdy zarezne. Kolo pak často nejde ani vyndat. Jediný lék představuje prevence. Pokud je úchyt už zarezlí, uvolnit jej, rozhýbat a závit pořádně promazat vazelínou. Promazání je třeba tak dvakrát ročně opakovat.

 

LÍBÍ

líbivý design

útulný interiér

široká nabídka ojetin

úsporné diesely 1.4 HDI a 1.6 HDI

nízká nákladová hrana kombi SW

 

NELÍBÍ

malý zavazadelník kombíku

velmi málo místa na zadních sedadlech

nižší kvalita dílenského zpracování

menší sedla

podprůměrné jízdní vlastnosti

nepřesné řazení

celkově nepovedená verze RC s nevýrazným motorem v nižších otáčkách

 

Bezpečnost dle Euro NCAP

Nárazová zkouška z roku 2000

Ochrana posádky 4 hvězdičky z 5 možných, 25 bodů

Ohleduplnost při střetu s chodcem 2 hvězdy ze 4 možných, 11 bodů

Související stránky

Související stránky

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary