Test Opel Astra 1,4 Turbo - kvalita za rozumnou cenu

2011-05-03 00:00:00

Astra je jedním nejdůležitějších modelů automobilky Opel. V aktuální verzi výrobce sáhl k několika novinkám, které by měly Astře získávat body v boji o zákazníka. Jednou z technických fines je třeba zadní náprava vybavená Wattovým přímovodem.


Text a foto: -prf-

Vzhledem se Astra v mnoha rysech blíží větší Insignii. Mezi dominantní prvky designu tak mimo jiné patří chromovaná maska chladiče s vodorovnou lištou nesoucí logo automobilky a výrazná zdvojená světla hluboce se zařezávající do předních blatníků, která jsou ve spodní části ještě zvýrazněna horizontální vlnou. Nápadný je i rozměrný vstup vzduchu ve spodní části nárazníku, vedle něhož jsou umístěna mlhová světla se směrovkami, které dohromady tvoří kompaktní celek. Přední kapota je poněkud kratší a končí v polovině předních světel. Karoserie má ještě několik dalších výrazných prvků, jsou to například dva hřbety na přední kapotě plynule přecházející do A sloupků, či zadní skupinové svítilny, které tvarově vycházejí z linií předních světlometů. Sportovně působí rovněž tvar střechy, která se postupně sklání směrem dozadu, kde ji ukončuje decentní odtrhová hrana. Dynamiku dodává i klínovitě se zvedající spodní hrana bočních oken. Zadní okno se rozsáhle zařezává do posledního bočního sloupku, kde pokračování v linii vrchní hrany bočních kel.

Vnitřek je designově řešen podobně jako u Insignie. Na palubní desce, na kšiltu nad přístrojovým panelem či na dveřích lze najít táhlé oblouky, do nichž jsou jednotlivé části interiéru zakomponovány. Interiér vypadá celistvým a harmonickým dojmem, vyznačuje se velmi dobrým zpracováním plastů. Povrch je měkčený, slícování je na vysoké úrovni. Barevně zde dominuje černá či tmavě šedá, kterou doplňují na středovém panelu a madlech kusy rámování z matovaného hliníku. Potěšitelné je pro řidiče i to, že se Opel u nové Astry vrátil ke klasickým ovládacím páčkám, na rozdíl od předchozí verze, kde byly namačkávací joysticky, u nichž bylo někdy problémem zjistit, jestli je páčka přepnutá či ne. Přístrojový panel Astry je přehledně členěný, tvoří ho dva velké analogové budíky s otáčkoměrem a rychloměrem a dva malé ukazující stav paliva a teplotu chladicí kapaliny a také v češtině vybavený multifunkční displej. Velmi solidně a přehledně je zpracován multifunkční volant, naopak na středovém panelu se vykytuje množství jednofunkčních tlačítek, ve kterém je nutné naučit se orientaci.

Pochválit je možné konstruktéry za prostornost na předních sedadlech i za sedadla, která jsou příjemně tuhá s dobrým bočním vedením, v testované výbavě byla dokonce doplněna nastavováním sklonu a délky sedáku. Směrem dopředu má řidič dobrý výhled, horší je to ovšem směrem šikmo dozadu, kde vadí malá prosklená plocha zadních skel a také poměrně malé zadní okno. Pohledu vzad ale naštěstí pomáhají dobře tvarovaná vnější zrcátka. Na zadních sedačkách je to s prostorností hlavně do šířky horší, prostřední místo je totiž poměrně úzké. Naopak i delší pasažéři se usadí vcelku pohodlně. Zavazadlový prostor za zadními sedačkami má vcelku rozumnou velikost 370 litrů, pozitivně lze hodnotit i rovný tvar boků bez vnitřních zálivů. K vyrovnání podlahy kufru dobře slouží variabilní podlážka, která se dá jednoduchým způsobem posunout do spodní úrovně, čímž se objem zavazadlového prostoru o něco zvýší. Nakládání naopak ale stěžuje poměrně vysoko položená nakládací hrana.

V testované Astře jsem měl jako autor testu možnost vyzkoušet přeplňovaný benzinový motor o objemu 1,4 litru a výkonu 88 kW. Jedná se o tichý agregát s kultivovaným chodem, dobrou dynamikou i slušnou spotřebou. Ochotně reaguje na plyn, především v pásmu středních otáček vyniká slušným zátahem bez znatelného turboefektu. Podvozek je stabilní, přičemž při prudkých změnách směru jízdy se Astra chová jistě, ačkoliv se nejedná o víceprvkovou nápravu a při eliminaci bočních sil je využito levnějšího řešení v podobě Watova přímovodu umístěném na zadní nápravě. Dalším prvkem je variabilní odpružení podvozku se systémem Flex-ride, které lze nastavit ve třech úrovních. Jako nejoptimálnější se jeví střed - Comfort. Při varianta Sport znatelně ztuhne řízení a především podvozek, takže je ale cítit rozbitý povrch vozovek, varianta Tour zase příliš jízdu nezpohodlní, spíš reakce řízení jsou vlažnější. Řízení je ale jinak přesné, subjektivně trochu přeposilované. Pochvalu si však zaslouží šestistupňová manuální převodovka s přesnou kulisou a krátkými drahami s dobrým odstupňováním.

Závěrem je možné říci, že jízda s Astrou je pohodlná a to jak na dlouhých cestách tak v městském provozu, kde se s ní dobře manévruje. Napomáhá tomu jak dobrý podvozek, tak přesné řízení a řazení a agilní motor. Řidič může ocenit i kvalitu zpracování a komfortní odhlučnění interiéru.

Související stránky

Související stránky

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary