Test ojetého SUV Volvo XC90

2016-09-20 00:00:00

Tohle velmi oblíbené velké SUV se dočkalo nástupce teprve až letos. Na trhu je již dvanáct let a během té doby prokázalo své kvality. Je to solidní, pohodlné a praktické auto. Navíc ho netíží rozporuplná image některých jiných SUV.


Text a foto: Dalibor Žák

Plusy Mínusy
Nekonfliktní image Jen průměrné jízdní vlastnosti
Prostor a pohodlí pro sedm cestujících Omezené schopnosti v terénu
Slušná kultivovanost Servis se může pěkně prodražit
Kvalita zpracování Vrzání interiéru starých aut
Dobře si drží cenu I diesely jezdí za deset litrů na sto


Volvo XC90 si během své dvanáctileté existence vybudovalo image nekonfliktního rodinného SUV, což bude určitě lidem, kteří nechtějí do okolí vykřikovat, vyhovovat. Na rozdíl od konkurenčních modelů od BMW, Audi či Mercedesu se prostě nějakým záhadným způsobem povedlo Volvu nepůsobit arogantně, i když je to také obrovské auto. Je to samozřejmě věc názoru, ale během týdne ježdění s Volvem XC90 D5, které jsem si na test půjčil v Autocentru ESA, se mi ani jednou nestalo, že by mi někdo dělal naschvály - což se mi třeba s nedávno testovaným ojetým BMW 525d stávalo skoro pořád. Ale to teď necháme stranou a budeme se věnovat konkrétnímu autu. Volvo XC90 je v zásadě dobré rodinné auto, které zvládne i lehčí terén. Jeho obrovskou předností je možnost vozit až sedm cestujících, nicméně ne všechna SUV XC90 na našem trhu jsou sedmimístná. Ovšem i v pětimístném uspořádání je to velký a praktický automobil. Nečekejte ovšem takové schopnosti v terénu jako třeba od Land Roveru Discovery (který budu mít na test zhruba za měsíc). Volvo XC90 je spíše silniční auto a podle toho byste k němu měli i přistupovat.

Čtěte také: Test ojetého SUV BMW X5 3.0d

Nějaká zásadní modernizace se Volva XC90 vlastně ani nedotkla. Automobilka model vyvíjela kontinuálně, snad jen na začátku roku 2006 přišly modernizované motory a převodovky. Kompletní nabídku motorů si ukážeme v samostatné tabulce společně s daty, kdy byly tyto verze vyráběny. Na našem trhu je nejčastější naftový pětiválec 2,4 l, ale setkat se můžete i s benzínovými šestiválci. Dokonce se prodával i benzínový osmiválec 4,4 vyvinutý u Yamahy, ale to byla spíše motorizace pro Spojené státy. U nás plno zákazníků odradila vysoká spotřeba, i když se jednalo o silný a zajímavý motor. Jenže čtrnáct až šestnáct litrů na sto je prostě na spoustu lidí příliš. On i naftový motor horko těžko jezdí za méně než deset litrů na 100 km. Volvo nabízelo i manuální převodovku, ovšem asi nejlogičtější volbou je automat, který prostě k charakteru pohodlného rodinného SUV sedí mnohem víc, i když ke spotřebě přidával zhruba litr podle stylu jízdy.

  datum výroby objem cm3 výkon kW/k toč.moment převodovka spotřeba/
emise
2.5T 10/2002 - 05/2006 2521 154/210 320 Nm 5 man / 5 aut 11,1 / Euro 4
T6 10/2002 - 05/2006 2922 200/272 380 Nm 4 aut 12,9 / Euro 4
3.2 05/2006 - 03/2010 3192 175/238 320 Nm 6 aut 12,1 / Euro 4
3.2 04/2010 - 04/2012 3192 179/243 320 Nm 6 aut 11,5 / Euro 5
V8 12/2004 - 12/2010 4414 232/315 440 Nm 6 aut 13,3 / Euro 4
D3/D4 04/2010 - 07/2014 2401 120/163 340 Nm 6 aut 8,5 / Euro 5
2.4D/D5 10/2002 - 05/2006 2401 120/163 340 Nm 5 man / 5 aut 9,1 / Euro 3
D5 05/2006 - 10/2010 2401 136/185 400 Nm 6 man / 6 aut 8,3 / Euro 4
D5 10/2010 - 07/2014 2401 147/200 420 Nm 6 aut 8,3 / Euro 5


Nejlepší motor

Z hlediska dynamiky a provozních nákladů se jako nejlepší jeví motorizace D5 vyráběná od května 2006. Jedná se o pětiválcový turbodiesel o zdvihovém objemu 2,4 l, který nabízí výkon 185 koní, točivý moment 400 Nm a na více než dvoutunové SUV postačuje. Není to samozřejmě žádný trhač asfaltu, ale autu uděluje akceptovatelnou dynamiku. Volvo navíc nesvádí k agresivní a rychlé jízdě. V kombinaci s šestistupňovým automatem Aisin, který je spolehlivý a odolný, je to prostě pohodlné klidné auto. S manuálem je zbytečně moc práce, navíc může pozlobit dvouhmotový setrvačník. Špatné nejsou ani modernější aplikace pětiválce 2,4 l. Od roku 2010 vyráběná verze D4 (od roku 2012 označená jako D3) má menší výkon i točivý moment, ale v kombinaci s pohonem pouze předních kol a efektivní automatickou převodovkou se jedná o stále schopné a navíc docela úsporné auto. Reálně umí jezdit za osm litrů nafty. Modernější model D5, který od roku 2010 posílil na 200 koní a 420 Nm, se dynamicky od starší verze zas tolik neliší. Plní ovšem normu Euro 5. U všech petiválců si ale dejte pozor na řemenový pohon periferií, který se může utrhnout a při vší smůle strhne i hlavní rozvody. Tam je potřeba preventivní výměna, aby vás to náhodou nepřekvapilo.

Nevhodný motor

Turbodiesel 2,4 l o výkonu 163 koní vyráběný od začátku produkce modelu do května 2006 ve verzích 2.4D a D5 je slabý, poměrně hlučný a navíc může mít unavené turbo, dvouhmotový setrvačník (u verze s manuálem) a problematické vstřikovače, jejichž výměna přijde na více než 30 000 korun. Těžké SUV se s ním na stovku rozhýbe až za 12 sekund, spotřeba se pohybuje kolem 10 až 11 litrů a motor plní pouze normu Euro 3, takže po zavedení nízkoemisní zóny v Praze budete mít problém. Raději si připlaťte za modernější a silnější jednotku. Benzínový přeplňovaný šestiválec T6 spojený s čtyřstupňovým automatem od GM je paradoxně lenoch, navíc je převodovka velmi nespolehlivá. Takové auto nechtějte. Jedná se totiž o verzi určenou původně primárně pro USA, ale některé se dostaly i do Evropy. Benzínový pětiválec 2.5T nebo šestiválec 3.2 nejsou vyloženě špatné motory, ale prostě mají větší spotřebu a dynamicky nad naftovým pětiválcem moc nevynikají. To si raději kupte verzi V8, která je komicky rychlá a nenápadná. Přitom spotřeba už nebude o tolik větší.

Doporučujeme: Naučte se jezdit opravdu úsporně! Máme pár tipů, jak snížit spotřebu

Na co si dát pozor?

Jak už jsem řekl na začátku, Volvo XC90 je sice SUV s pohonem všech kol, ale není to offroad. Čtyřkolka je řešena pomocí elektronicky připojitelné zadní nápravy spojkou typu Haldex, takže nečekejte nějaké uzávěrky, redukce a podobně. Není úplně neobvyklé, aby Volvo zapadlo i v obyčejné blátivé louži, pokud máte smůlu. Když auto kupujete, pečlivě prohlédněte podvozek a stopy po jízdě v těžkém terénu. Spodek auta se od kamení snadno poškodí, můžete si prorazit vanu a zničit právě mezinápravovou spojku. Ta totiž není moc chráněná a dobře mířená rána kamenem ji zničí. Když už budete pod autem, hledejte, zda nedochází k úniku oleje od motoru a zadního diferenciálu.

Volvo XC90 často slouží k jízdám po městě a k rozvážení dětí do školy a podobně. Z toho důvodu může mít auto drobné kosmetické vady od parkování, obrubníku a tak. Pokud se nejedná o hluboké škrábance, mávněte nad tím rukou. Jenom ale pozor, aby nebyla zničená světla, naštípnutý nárazník nebo výrazněji poškozené blatníky. Špatně opravená malá nehoda se může projevit poměrně rychlým postupem koroze zejména u starých a hodně ojetých aut. Vyzkoušejte funkci parkovací brzdy. Je ovládána levou nohou samostatným pedálem a pokud na ni původní majitel byl moc agresivní, prostě ji přílišným namáháním vytahal. Někdy to jde jednoduše dotáhnout, ale pokud kabel praskne nebo se příliš vytahá, bude se muset vyměnit a to nebude jednoduché a levné. Kabel ruční brzdy je totiž nešikovně schovaný v karoserii a bude se kvůli němu muset doslova kuchat celé auto. Doufejte tedy, že to půjde přitáhnout a pak na parkovací brzdu nedupejte. I když je auto těžké, udrží ho zařezená rychlost spolu s decentně zataženou "ručkou".

K neduhům Volva XC90 patří i stávkující rádio. Pokud modul odejde, musíte do servisu Volva. Rádio z jiného auta vám totiž fungovat nebude kvůli ochraně proti odcizení. Jinak je elektronika auta docela spolehlivá. Věci jako nedovírání oken, nefungující topení sedaček či stávkující elektronika motoru a pohonu jsou výjimečné poruchy. Z detailů pak jmenujme poškozený mechanismus sklápění zadních sedadel zejména u sedmimístné verze, rozbitou kliku pátých dveří a stávkující centrální zamykání nebo dětské pojistky. Jedná se ale o výjimečné poruchy. To spíše bude mít Volvo poškozenou aretaci sklápění zrcátek. Stačí větší rána třeba o lampu a zpětné zrcátko pak špatně drží v původní poloze. Dobře také ověřte, jestli funguje vyhřívání zrcátek a zadního skla, protože výměna není úplně levná a u ojetiny, která je jinak za dobré peníze, to může udělat značnou čáru přes rozpočet. Rozhodně si ale nechce stranou větší finanční obnos na dořešení drobností. V případě Volva se rozhodně vyplatí investovat do kvalitních dílů.

Co se mechaniky pohonu týče, jsou motory spolehlivé. Turbodiesely mohou mít obvyklé problémy s dvouhmotovým setrvačníkem, turbodmychadlem nebo vstřikovači (často vlivem nekvalitní nafty), ale jinak jsou odolné. Turbodiesel více vydrží v kombinaci s automatem, který ho nepodtáčí a tím zabraňuje nadměrným vibracím. Automatické převodovky jsou jinak odolné, zejména šestistupňový Aisin. Horší je to s čtyřrychlostním automatem 4T65EV/GT od GM montovaným k motorizaci T6, který se někdy pokazil už po velmi malém kilometrovém nájezdu pod 100 000 km. U automatických převodovek je potřeba hlídat předepsané výměny oleje, pokud jsou. Na to ale kontaktujte servis Volvo, protože se interval výměny liší podle typu motoru a roku výroby. Ještě je potřeba hlídat první exempláře s motorem V8. Někdy se stávalo, že se například po tlakovém mytí dostala voda za těsnění ložiska vyvažovacího hřídele a ložisko se zadřelo. Volvo provedlo úpravu navrtáním, aby mohla voda odtékat.

Celkové hodnocení

Volvo XC90 je spolehlivá a velmi solidní ojetina. Sice se to projevuje na cenách, kdy se opravdu dobře zachovalá a udržovaná auta pořád pohybují vysoko nad 300 000 korun, ale zase se nemusíte bát nějakého katastrofálního selhání mechaniky, pokud dobře vybíráte a pečlivě auto prohlédnete. Na silnici možná není Volvo XC90 tak čiperné jako BMW X5, uvnitř tak kvalitní jako Audi Q7 nebo Porsche Cayenne a v terénu není tak schopné jako Land Rover Discovery, ovšem v zásadě je to velmi dobré rodinné auto. Jeho velkou výhodou je i velmi nekonfliktní image. Budete se jen muset smířit s vyšší spotřebou paliva, která se i u dieselu reálně pohybuje mezi devíti a deseti litry. Tohle je prostě velké těžké SUV, tak nečekejte, že budete jezdit "za pět a půl" jak s Octavií. A také si budete muset zvyknout na to, že interiér poměrně rychle zastará a bude vrzat, hlavně v zadní části. Nicméně z dlouhodobého hlediska by se mohlo jednat o dobrou investici, která svou práci odvede a navíc už nebude tolik ztrácet na ceně.

Související stránky

Související stránky

Fotogalerie

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary