Test ojetého SUV Honda CR-V III. generace

2017-02-21 00:00:00

Honda CR-V se s příchodem třetí generace změnila z docela schopného poloterénního auta v klasické SUV, které zapadne i v hlubší louži. Ale vadí to?


text a foto: Dalibor Žák

Plusy Mínusy
Příkladná spolehlivost motorů Mizerná průchodnost terénem
Slušný vnitřní prostor Likvidační ceny filtrů DPF
Příznivé ceny ojetin S dieselem nezajímavá ojetina
Nízké provozní a servisní náklady (benzin) Ospalý, i když spolehlivý automat
Jistá koupě bez velkého rizika Neergonomická poloha za volantem


Honda CR-V začala svou kariéru už v roce 1995, v roce 2001 přišla druhá generace a námi testovaná třetí generace se začala v Evropě prodávat v roce 2006. V roce 2012 pak dorazila aktuální generace čtvrtá. Ceny třetí generace Hondy CR-V spadly v bazarech někam ke čtvrt milionu a z tohoto moderního SUV se stala velmi lákavá volba pro někoho, kdo chce relativně moderní, dobře vybavené, bezpečné a hlavně spolehlivé auto. Zajímavé je, že kupující prostě berou CR-V proto, že je to spolehlivá a praktická ojetina, ne nutně proto, že by nutně potřebovali nebo chtěli SUV. Třetí generace CR-V navíc není žádný teréňák a poměrně „hloupý“ připojitelný pohon všech kol, malé nájezdové úhly a nízká světlost vám dají i na trochu zablácené polní cestě pocítit, že tudy asi jen tak neprojedete. Nicméně na většinu životních situací a těch 14 dní v roce, kdy je hodně sněhu, tohle naprosto SUV s primitivní čtyřkolkou bohatě stačí.

Doporučujeme: Test ojetého hatchbacku Honda Civic Type-R

Na test Hondy CR-V třetí generace jsme si v Auto ESA půjčili faceliftovaný model z roku 2010 s atmosférickým benzinovým motorem 2.0 i-VTEC v kombinaci s automatickou převodovkou. Prodejce za tohle na první pohled pěkné a udržované auto chtěl v době testu 320 000 korun. A to se nezdá za vůz s nájezdem něco málo přes 83 000 km jako špatná nabídka, pokud porovnáme ceny například koncernových SUV, třeba Škody Yeti. Právě nízké kilometrové nájezdy benzinových CR-V jsou poměrně běžné, na rozdíl od dieselů nebo Accordů v kombíku neslouží CR-V k dlouhým služebním cestám s ročními nájezdy okolo 40 000 km. Pro tuhle Hondu hovoří i fakt, že japonské ojetiny s často nezvyklými motorizacemi nelákají podvodníky a šejdíře tolik jako třeba naftové Octavie. V případě Hondy CR-V je nákup auta prakticky bez rizika, přesto je důležité prověřit servisní historii a odhadnout minulost. U pochybných importů ze zahraničí jsou ta rizika přeci jen docela velká.

Je vlastně něco, čeho se máte na Hondě CR-V třetí generace bát? Pokud si koupíte prověřené auto ze spolehlivého zdroje a správný motor, tak vlastně ničeho. Právě benzinový čtyřválec 2.0 i-VTEC je asi nejjistější a nejspolehlivější volba. Sice to není žádný sportovec, ale na klidné ježdění to naprosto stačí. Motor je navíc tichý, kultivovaný a docela úsporný. Honda modernizovala manuální převodovku a šestistupňová skříň slibuje delší životnost, než tomu bývalo dřív. V CR-V první nebo druhé generace toho měly manuály brzy docela dost. My jsme testovali automat a i tato převodovka s nezvyklým uspořádáním spojek mezi planetovými převody je spolehlivá, pokud v ní jednou za čas (doporučujeme interval 60 000 km nebo čtyři roky) vyměníte olej. To samé platí pro pohon všech kol s připojitelnou zadní nápravou. Automat je trochu ospalý a moc se mu nechce podřazovat. K výraznější akceleraci ho musíte pobídnout rychlým prošlápnutím plynu na podlahu. Ale pokud vyznáváte klidný styl jízdy, pojede se vám s touhle Hondou velmi příjemně. Překvapila nás spotřeba, v testu jsme v příměstském provozu jezdili s přehledem za 9 litrů na 100 km. Upřímně jsme u automatu očekávali tak o litr a půl horší výsledek. Mimo město a dálnice nebyl problém srazit momentální průměr pod osm litrů.

Čtěte také: Test ojetého SUV Volkswagen Tiguan 2.0 TDI 4Motion

Dobrou volbou je i motor 2.4 i-VTEC, který se s automatem dával standardně. Slibuje lepší průběh výkonu a přeci jen jistější dynamiku hlavně na dálnici. Spolehlivost obou benzinových motorů je příkladná, ale důležité je pravidelně měnit olej. Interval 15 000 km je hranice, kterou není dobré kvůli citlivému ovládání ventilů překračovat. Někteří majitelé uvádí, že jezdí pro nový olej nejpozději po 12 000 km a rozhodně tím nic nezkazí. Benzinové motory v Hondách CR-V mívají obvykle malé nájezdy, ale zatím nejsou známé případy, že by se i u hranice 200 000 km projevovalo nějaké velké opotřebení. Tyhle motory slibují při správném servisu naprosto bezproblémový a vlastně levný provoz. Trochu vyšší spotřebu proti dieselu tak rádi přežijete a ve výsledku na tom ještě vyděláte. Naftový motor pod kapotou Hondy CR-V je totiž obrovské finanční riziko.

Mechanicky není diesel 2.2 i-CDTI (později 2.2 i-DTEC) vůbec špatný. Honda nenechala nic náhodě a motor je mechanicky odolný, trvanlivý a při pravidelném servisu by toho vydržel hodně. Jenže pokud už se něco pokazí, stojí to u Hondy přímo likvidační částky. Ceny originálních dílů jdou do desetitisíců a třeba za vstřikovací čerpadlo a nové turbo dáte dohromady hodně přes 100 000 korun. A to jsme ještě nezačali mluvit o filtru pevných částic. Do roku 2010 měla Honda CR-V na našem trhu motor bez filtru. Verze s filtrem se k nám dostaly hlavně ze západní Evropy. Regenerace probíhá obtížně, spotřeba filtrovaného motoru je vysoká (reálně 7,5 až 8 litrů na 100 km) a pokud se filtr zacpe, výměna stojí z pohledu kupujícíhom ojetiny totálně likvidační sumy. Pro vozy do roku 2006 je to za asi padesát tisíc, ovšem pro pozdější verze motorů i-CDTI to stojí více než 100 000 korun! Servisní alternativy při tom prakticky neexistují. Filtr pro pozdější verzi i-DTEC stojí i tak stále strašných 70 000 korun. Škoda, protože jinak by byl diesel zajímavý. S těmito šílenými částkami je tak naftové CR-V nezajímavé. Snad jen, pokud se jedná o auto standardně homologované bez filtru.

Celkové hodnocení

Honda CR-V je mechanicky spolehlivé auto, elektronika u něj obvykle nezlobí a velkým plusem jsou reálně nízké kilometrové nájezdy. Není problém sehnat benzinové CR-V, které má do 100 000 km ještě spoustu času. S benzinovým motorem se nemáte čeho bát, pokud měníte včas olej a k převodovce se chováte slušně. Diesely jsou mechanicky sice také spolehlivé, ale ceny spotřebních dílů a hlavně filtrů pevných částic jsou totálně likvidační. Když už, tak kupujte českou verzi staršího motoru bez filtru. My ale doporučujeme benzín, protože vlastně jediná věc, která nám během týdne vadila, byla trochu neergonomická poloha za volantem. Ale většina lidí si stejně opěradlo sedačky položí jak u zubaře a ani jim nepřijde, že by ta poloha za volantem mohla být taková „evropštější“. Když ale vezmeme všechny plusy a těch pár mínusů, je Honda CR-V s benzinovým dvoulitrem přímo učebnicovým příkladem bezproblémové a vlastně skvělé ojetiny.

Související stránky

Související stránky

Fotogalerie

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary