Test ojetého sedanu Volkswagen Passat CC

2016-01-05 00:00:00

Volkswagen vydával model Passat CC za stylové čtyřdveřové kupé. Má ale vůbec smysl vedle praktičtějšího, pohodlnějšího a použitelnějšího obyčejného Passatu?


Text a foto: Dalibor Žák

Plusy Mínusy
Známá technika ve stylovém balení Drahé a hůře dostupné karosářské díly
Kultivovanost jízdy a komfort Proti obyčejnému Passatu horší praktičnost
Kvalitní a ergonomický interiér Nepřináší více výkonu nebo dynamiky
Dobrá zůstatková hodnota Těsnění bezrámových oken se snadno poškodí
Silné a úsporné motory Poruchové sedmistupňové DSG


Čtyřdveřový čtyřmístný sedan Volkswagen Passat CC přišel na trh v roce 2008 a v roce 2012 prošel modernizací, která upravila vzhled, motory pod kapotou a také název. Ze jména zmizelo označení Passat, takže dnes už auto koupíte jen jako Volkswagen CC. Základ je ale pořád stejný a shodný s obyčejným civilním Passatem, i když aktuální model CC jezdí ještě na staré platformě PQ46, zatímco úplně nový Volkswagen Passat už využívá odlehčenou modulární platformu MQB. Nás dnes bude zajímat především první model před modernizací, tedy Volkswagen Passat CC vyráběný v letech 2008 až 2012. Na trhu ojetin totiž koupíte dobře vybavená a kvalitní auta od nějakých 280 000 korun. Žádanější jsou samozřejmě turbodiesely 2.0 TDI, ale nouze není ani o luxusně vybavené vrcholné modely 3.6 FSI s šestiválcem či o verze s pohonem všech kol a automatickou převodovkou.

Doporučujeme: Test ojetého kombi Volkswagen Passat Varian 2.0 TDI

I když se Volkswagen Passat CC tváří dynamicky a sportovně, proti obyčejnému Passatu nepřináší ani silnější motory, ani zajímavější jízdní projev. Sice jako nové auto působil díky tvrdšímu podvozku a rychlejšímu řízení agilněji, ale ojetá auta už mívají unavený podvozek a zhoršenou torzní tuhost, takže jen sotva poznáte rozdíl proti běžnému Passatu. Spíše vás bude rušit větší valivý hluk, neboť Passaty CC mají zpravidla široká nízkoprofilová kola, která hůře filtrují nerovnosti. To se ostatně projevuje i nižší životností podvozkových částí na modelu CC. Rozhodně ale netvrdím, že se Pasat CC řídí špatně. Je to příjemné auto, všechny ovladače mají jasně definovaný chod a i když bych přivítal více mechanické vazby od řízení nebo třeba pedálů, nemůžu si na něj stěžovat. Nadávat ale budou vysocí cestující vzadu, kde je méně místa nad hlavou. A i mně vadila snížená střecha vpředu, ale není to nic hrozného. Z vozu je ale horší výhled a špatně se odhadují jeho kraje, parkovací asistent by byl užitečným doplňkem.

Na test jsem si v Auto ESA tentokrát vzal přeplňovaný benzínový čtyřválec 1.8 TSI o výkonu 118 kW (160 k) a točivém momentu 250 Nm spojený s šestistupňovou manuální převodovkou. Proti obvyklým turbodieselům se tento motor projevuje výrazně kultivovanějším a tišším chodem, má plynulý nástup výkonu, jeho síla nepolevuje ani ve vyšších otáčkách a přesto má rozumné provozní náklady. Překvapil mne průměrnou týdenní spotřebou 7,1 litru na 100 km a i když se říká, že palubní počítače koncernových aut silně podměřují a ukazují optimistické hodnoty, průběžné dotankovávání a odečet paliva této hodnotě zhruba odpovídal. Podle mých zkušeností se s dieselem 2.0 TDI za méně jak šest litrů jezdit nedá, takže jestli nenajezdíte ročně třeba čtyřicet tisíc kilometrů, mohl by vás úsporný a kultivovaný benzínový motor uspokojit víc než trochu hrubý diesel.

Čtěte také: Test ojetého sedanu Škoda Superb II

Benzínový motor 1.8 TSI má sice rizikové rozvody, ale jejich opotřebení nebývá tak rychlé jako u menších motorů TSI bez vyvažovacích hřídelí. Spíše se u motoru 1.8 TSI začnou projevovat visící ventily, které trápí více ojetá auta s nájezdem přes 250 000 km. Známé jsou i problémy s turbem nebo spotřebou oleje, ale spíše o nich mluví jen proto, že je koncernových aut hodně a jejich problémy jsou více na očích i třeba kvůli použití stejných motorů v nejprodávanějších škodovkách. Jednotku 1.8 TSI v roce 2012 nahradil motor 1.4 TSI a ten je z hlediska problémů rizikovější. To bych spíše doporučil jednotku 2.0 TSI, která má výraznější výkon a je poměrně spolehlivá, neboť nejezdí tak často pod plným zatížením jako menší motory. Dodávala se i se spolehlivým automatem DSG se šesti rychlostmi. Šestistupňový automat totiž používá systém mokrých spojek a pokud v něm měníte olej nejpozději po 60 000 km, vydrží dlouho.

To sedmistupňové DSG se suchými spojkami je na tom mnohem hůře a už někdy u 100 000 km vyžaduje pozornost a případně i poměrně drahou generálku. Cena opravy porouchaného automatu se přitom může vyklubat třeba na padesát tisíc. Z hlediska servisních nákladů na tom není špatně ani benzínový šestiválec 3.6 FSI. Standardně se dodává s šestirychlostním DSG a pohonem všech kol 4Motion řešeným mezinápravovou spojkou Haldex. Atmosférický šestiválec je solidní a pokud přežijete jeho spotřebu 10 až 12 litrů na 100 km, budete ho mít rádi pro jeho charakterní projev a kultivovaných chod. Jenže vy stejně chcete diesel, že? K dispozici máte několik verzí motoru 2.0 TDI s šestnáctiventilovým rozvodem, přímým vstřikováním common-rail a filtrem pevných částic. I když se prodávaly i silnější verze, doporučuji slabší provedení o výkonu 103 kW, které má plynulejší nástup výkonu a není tak přetěžované. Silnější 125 kW varianta totiž poměrně rychle odrovnává například filtr pevných částic.

Nepřehlédněte: Test ojetého sedanu Citroën C5

Diesel je dobrý s automatem, vždy k němu bylo spolehlivější šestistupňové DSG. U motorů 2.0 TDI pátrejte v servisní historii, protože přetahované intervaly výměny oleje na ně nepůsobí dobře. Zkraťte výměny oleje na asi 15 000 km, opatrně motor zahřívejte a dochlazujte a vydrží vám. Nejrizikovějším místem jsou asi rozvody, ale modernější provedení šestnáctiventilového tédéíčka už je spolehlivější než starší verze TDI-PD, která byla katastrofou. Pozor ale na mazání. Unašeč olejového čerpadla se časem opotřebuje a motor se může zadřít. S preventivní prohlídkou ale pomůže každý schopný servis, který má koncernové motory TDI v malíčku. Diesel se dodával ještě s pohonem všech kol, ale ten vyzkoušejte při testovací jízdě. Některým čtyřkolkám totiž nepříjemně rezonuje a vibruje centrální hřídel. Může jít o vozy silně poškozené při velké nehodě! Nicméně na takové auto byste u solidního prodejce ojetých vozů vůbec neměli narazit.

Interiér vozu je kvalitní a elektronika spolehlivá. Sice se sem tam objevují drobnosti, ale nejsou pravidlem a většina Passatů CC spolehlivě slouží. Spíše jen pro klid na duši vyzkoušejte funkci všech hraček jako dvouzónové klimatizace, rádia, elektrických sedadel a podobně. Zvláštní pozornost ale věnujte automatickému sjíždění oken po odemčení. Bezrámová okna totiž vyžadují speciální těsnění a to si spousta lidí zbytečně poškodí. Když vezmete za kliku, okno musí popojet dolů. Pak teprve otevřte, jinak si těsnění utrhnete. Občas zlobí ještě dálkové otevírání kufru a u prvních exemplářů se může objevit unavená plynokapalinová vzpěra kapoty. Pozor také na snížené nárazníky, zejména u vozů se sníženým podvozkem a „sportovním“ R-Line paketem hrozí poškození nárazníků o vyšší obrubníky.

Celkové hodnocení

Volkswagen Passat CC je solidní ojeté auto. Vyniká kvalitou detailů a spolehlivostí, i když je samozřejmě potřeba pečlivě vybírat a vyhnout se notoricky problémovým verzím. Servisované a udržované vozy ale vydrží hodně. Spíše počítejte s tím, že třeba karosářské díly jsou specifické a proti obyčejnému Passatu se hůře shánějí a v druhovýrobě jich je minimum. To se pak může projevit do ceny oprav a například pojištění vozu. Passat CC ale spíše než jízdními vlastnostmi zaujme tím, že přináší osvědčenou koncernovou techniku v zajímavějším designu. Jezdí dobře, ale pokud vás baví řídit, s Mazdou 6, Fordem Mondeo nebo třeba BMW řady 3 E90 se svezete mnohem lépe. Passatu CC chybí výraznější motory, jinak by to bylo zajímavé auto. A také se připravte na to, že praktičnost je skutečně omezená. Volkswagen nemá ani sklápěcí opěradla zadních sedadel a vzadu se usadí pouze dva cestující.

Související stránky

Související stránky

Fotogalerie

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary