Test ojetého sedanu Mercedes-Benz C 220 CDI (W204)

2017-06-06 00:00:00

Prémiový kompaktní sedan prestižní značky nyní láká zajímavou cenou. Ale pamatujte, že zadarmo rozhodně nejezdí, i když se na něm moc věcí nekazí.


text a foto: Dalibor Žák

Plusy Mínusy
Pohodlný podvozek Laciné detaily v interiéru
Slušná spolehlivost Vlezlé podpůrné asistenty řidiče
Uspokojivá dynamika Výrazný projev čtyřválcových dieselů
Velká nabídka na trhu Malá nabídka benzinových motorů
Dostupný servis a díly Rizika drahých oprav u aut pochybného původu


Mercedes-Benz třídy C generace W204 přišel na trh v březnu 2007 jako odpověď na již několik let prodávané BMW řady 3 E90/E91. Na trhu tento Mercedes vydržel až do června 2015, takže můžete sehnat ještě velmi mladá auta. Nabídka je slušná, vybírat můžete z klasického sedanu, praktického kombi a dokonce se prodávalo i dvoudveřové kupé. My se dnes podíváme na sedan Mercedes-Benz C 220 CDI z roku 2007, který jsem si na test půjčil v Auto ESA. Je to klasický zástupce svého druhu, tedy vůz s podélně umístěným přeplňovaným čtyřválcovým turbodieselem 2,1 l, automatickou převodovkou a pohonem zadních kol. Pro silnější motorizace je k dispozici i čtyřkolka 4Matic, ta je například u šestiválcových dieselů poměrně obvyklá. Šestiválce jste mohli mít i na benzín a kdo chce, může si koupit i divokou osmiválcovou verzi C 63 AMG s výkonem přes 500 koní.

Čtěte také: Test ojetého sedanu Mercedes-Benz E 270 CDI (W211)

Ačkoli je jméno Mercedes-Benz spojeno s očekáváním kvality a spolehlivosti, první dojem vás může trochu zklamat. Detaily v interiéru místy působí dost lacině, ale hodně také záleží na zvolené specifikaci a barevných kombinacích. Vězte však, že pohodlné a dobře nastavitelné sedačky dostanete vždycky. Samotný komfort jízdy je pak samozřejmě velmi vysoký, ale nedočkáte se ho od vozů na sportovním sníženém podvozku a s velkými nízkoprofilovými koly. Všechny ty AMG pakety zbytečně drncají, kupte si obyčejné céčko na malých kolech s tlustou pneumatikou. Navíc klasický podvozek má na poměry českých silnic solidní životnost a ani po 200 000 km nevykazuje velké vůle. Počítejte však s tím, že převážně turbodiesely se už téhle hranici blíží a mnoho jich ji už překročilo. Benzinové verze mívají méně najeto a navíc představují velmi atraktivní volbu.

Bohužel je ale nabídka benzinových motorů na českém trhu ojetých vozů malá. V první fázi jste dostali verze C 180 Kompressor a C 200 Kompressor. Obě kombinují objem 1,8 l s mechanickým kompresorem a nepřímým vstřikováním, což je z pohledu spolehlivosti zdařilá volba. Spotřeba paliva se dá udržet mezi 8 a 9 litry na 100 km, s automatem pojedete hravě do deseti. Navíc si benzinové čtyřválce s kompresorem dobře rozumí i s manuální převodovkou. Pozor si jen dejte na stav chlazení a pravidelný chod motoru, jinak se nemáte čeho bát. Zajímavostí je pak verze C 180 Kompressor BlueEfficiency, která dostala objem zmenšený na 1,6 l. Nicméně na tu narazíte velmi vzácně. Od roku 2009 pak Mercedes nahradil kompresor přeplňováním turbem a nepřímé vstřikování přímým. I tyto motory jsou zdařilé, ale jejich projev není tak charakterní a mají trochu opožděnou reakci na plyn. Mají ale příznivější spotřebu, v reálném provozu je o asi jeden litr na 100 km nižší než u verze s kompresorem a nepřímým vstřikováním.

Přímý vstřik ale může časem způsobit problémy. Závady vstřikovačů jsou poměrně vzácné a vyskytují se spíše u prvních verzí (navíc způsobené převážně nekvalitním palivem), ale starší motory začínají trpět na zanášení sacích kanálů a ventilů karbonem. V extrémní fázi to může vést k tomu, že se začne karbon hromadit i po stranách pístu, což povede k samozápalům a ve finále k nevratnému poškození motoru. Dobře tedy motor prověřte. Ovšem tohle se týká aut s nájezdem přes 150 000 km. Většina prodávaných benzinových Mercedesů C se spíše pohybuje kolem 100 000 km. Do preventivní dekarbonizace motoru se však vyplatí investovat. A ještě prověřte řetězové rozvody, ty trpí hlavně u vozů s manuálem, které bývalý majitel příliš podtáčel. Pokud se podíváme na benzinové motory s větším počtem válců, je to trochu složitější, především pak ale s omezeným výběrem než s tím, že by to byly špatné motory.

Doporučujeme: Test ojetého SUV Mercedes-Benz ML 320 CDI

Nejčastěji se setkáte s verzemi C 300 a C 350, které rozhodně poskytují zajímavou dynamiku a stále ještě rozumnou spotřebu paliva kolem deseti litrů na 100 km. Problém je, že hodně těchto aut na našem trhu má právě nepříliš příjemný sportovní podvozek a velká udrncaná kola. Základní šestiválec C 230 má zajímavý projev, ale dynamicky nad modelem C 200 Kompressor nijak výrazně nevyniká. C 280, C 300 a C 350 jedou o poznání lépe a spolehlivost je také dobrá. Dejte si však pozor na opotřebení rozvodového řetězu, které se projevuje především bezprostředně po nastartování typickým zachrastěním. Verze C 63 AMG s osmiválcem je velmi specifická a rozhodně se jedná o atraktivní model. Přesto se už více ojeté osmiválcové exempláře potýkají s velkým opotřebením motoru, spotřebou oleje a hlavně závadami automatické převodovky. Právě automat patří překvapivě ke slabším místům jinak robustní třídy C od Mercedesu. Vytěžované exempláře generace W204 už mohou po 250 000 km potřebovat velkou generálku převodovky.

U čtyřválcových dieselů OM 651 si dejte pozor na piezo-elektrické vstřikovače. Trpí na nekvalitní naftu a obecně byla jejich životnost kratší. Nejvíce se jejich problémy projevují u modelů C 220 CDI a silnějšího C 250 CDI. Jejich dynamika je ale díky dvojitému přeplňování opravdu působivá a ani vám nebude vadit, že si v reálném provozu vezmou sedm litrů nafty na 100 km. U turbodieselů ještě pozor na filtry pevných částic. První modely z let 2007 a 2008 se zacpávají po 150 až 200 000 km, pozdější vydržely i dvojnásobek. Nejvíce ale trpí filtr pevných částic u auta, které je provozováno hlavně po městě a nestačí se důkladně zregenerovat. Naftový šestiválec C 300 CDI a C 350 CDI je zajímavý, ale po velkém nájezdu může z dlouhodobého hlediska představovat riziko drahých oprav a nutných nákladných investic. Objevují se u něj také problémy s mazáním a únikem oleje, i když většinu už toho Mercedes vyřešil v rámci preventivních servisních oprav.

Celkové hodnocení

Mercedes-Benz třídy C generace W204 je povedené, kvalitní a robustní auto. Na dynamické svezení je asi lepší poslední BMW řady 3 E90 s atmosférickým řadovým šestiválcem, ale na každodenní přesuny je tenhle Mercedes jednoduše skvělý. Je komfortní, kultivovaný (zvuk čtyřválcového dieselu je ale trochu výrazný) a se správným podvozkem a na malých kolech i uklidňující. Nesvádí k agresivní jízdě, i když vyvážený podvozek s pohonem zadních kol by občas v člověku probudil pubertální hrátky. Na to si ale kupte starého bavoráka se samosvorem. Věnujte pozor detailům, některé drobnosti jsou u tohoto céčka laciné. Zajímavé ale je, že dobrou volbou jsou česká auta, na která Mercedes dával v ceně servis zdarma. Mohou tak mít naprosto jasnou servisní historii. A překvapivé je, že šetrně provozovaným dieselům ani moc nevadí výměny oleje po 20 až 25 000 km. I když samozřejmě doporučujeme u ojetiny interval výměny zkrátit na zhruba 15 000 km. Mercedes také sdílí servisní data celoevropsky, ale pozor na vozy pochybného původu od neprověřených prodejců. Mohou to být zanedbaná služební a taxikářská auta se stočeným tachometrem a reálným nájezdem přes půl milionu kilometrů.

Související stránky

Související stránky

Fotogalerie

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary