Test ojetého kombi Peugeot 307 SW 1.6 HDI

2015-04-16 00:00:00

Peugeoty umí svým majitelům připravit horké chvilky, ale některá auta jsou zase docela spolehlivá a především věrně slouží, pokud jim poskytujete servis. Velkým plusem verze 307 SW je praktičnost.


Text a foto: Dalibor Žák

Plusy Mínusy
Praktický a prostorný interiér Kolísavá kvalita zpracování
Akceptovatelné jízdní vlastnosti Málo odolná konstrukce
Příznivé ceny aut a hlavně dieselů Notoricky zlobivá elektronika
Vyšší úroveň pasivní bezpečnosti Servis nezvládne úplně každý
Dobrá ochrana proti korozi Motor 1.6 HDI dokáže potrápit


Pokud jde obecně o francouzská auta, nejsou zrovna vzorem spolehlivosti a kvality. Často případné zájemce zaráží i některé nepochopitelné věci v logice ovládání či komplikované servisní řešení naprosto triviálních záležitostí. Za všechny jmenujme například nutnost rozmontovávat přední podběh pod blatníkem v Renaultu Mégane kvůli výměně žárovky. Ani Peugeot 307 vyráběný v letech 2001 až 2009 není výjimkou a dokáže některými věcmi rozčilovat. Je to ale, především díky cenám a široké nabídce dieselů, velmi vyhledávaná ojetina. A když si dáte pozor, můžete koupit poměrně výhodně opravdu dobré a celkem spolehlivé auto. Vedle třídveřového a pětidveřového hatchbacku se dělalo i praktické až sedmimístné kombi SW vyráběné v letech 2002 až 2008, které jsme si s motorem 1.6 HDI půjčili na test v Autocentru ESA. Zajímavostí je pak verze 307 CC s pevnou skládací střechou, která hrála roli stylového auta v nabídce. Pod kapotou se objevilo celkem 12 motorů, z toho šest dieselů a šest benzínových jednotek.

Čtěte také: Test ojetého sedanu Citroën C5 2.0 HDI

Základní motory 1.4 a 1.4 HDI jste mohli mít jen u hatchbacku, kabriolet CC měl pak silnější benzínové motory a také naftový dvoulitr HDI. Automatická převodovka se objevila u benzínových motorů 1.6 a 2.0 a šlo o čtyřstupňovou skříň s hydrodynamickým měničem. Právě verze kombi SW je ale velmi atraktivní z pohledu praktičnosti a nabídky prostoru. Má nejen veliký zavazadelník, ale také nabízí skutečně plnohodnotné sezení pro tři dospělé vzadu s dostatkem místa nad hlavou. I dozadu, pokud máte sedmimístnou verzi, se dva dospělí vejdou, i když na delší cestě tu přežijí spíše jen děti. Zajímavostí je možnost panoramatického střešního okna prosvětlujícího kabinu, mělo ho i testované auto, ale možná je lepší se mu v případě ojetiny vyhnout, protože jeho výměna vyjde pěkně draho. Rozhodně ale od Peugeotu 307 nečekejte zábavné a sportovní jízdní vlastnosti, je to prostě jen konzumní a trochu nudné auto.

Přesto, pokud má v pořádku podvozek, jezdí docela dobře. Tlumení nerovností je dobré, interiér celkem slušně odhlučněný a ovladatelnost relativně slušná. Dobrému dojmu za auta pomáhá mechanicky působící řízení a solidní poloha řidiče za volantem, i když v německých autech se člověk obecně cítí více jako řidič. Problematická je však odolnost podvozkových dílů na českých silnicích, zejména pak životnost dílů na zadní nápravě řešené pomocí torzní příčky. Odtud se do interiéru přenáší dost hluku a vibrací, ložiska vzadu nevydrží ani padesát tisíc kilometrů a pokud má auto ještě původní tlumiče, raději je hned vyměňte za novější modifikovaný díl, klidně z druhovýroby. Nicméně spousta majitelů, i těch nejméně kritických, musela kolem 100 000 km podvozkové díly měnit. Lze tak v bazaru narazit na auta, která mají relativně nový podvozek. Plus pro vás, ale pokud auto jezdilo dlouho na vytlučeném podvozku, mohlo by mít narušenou tuhost karoserie. Pozor tedy, zda se při jízdě nekroutí a nedměrně nevrže, Peugeot 307 byl totiž jinak poměrně pevný v krutu.

Mezi nejoblíbenější motorizace patří jednotka 1.6 HDI, ale není to zrovna dobrá volba. Trpí na zakarbonování a majitelé, kteří měnili olej po nějakých 30 000 km, budou mít problémy nejdřív. Motor často po zhruba 150 000 km vykazuje značné opotřebení. Kupujte tedy jen důkladně prověřené auto a raději si připlaťte za mladý a málo jetý vůz. Lepší je osmiventilová verze motoru 2.0 HDI. Slabší model o výkonu 66 kW je dokonce bez dvouhmotového setrvačníku, ale s problematickými vstřikovači Bosch. Silnější verze o výkonu 79 kW (někde najdete hodnotu 80 kW) má spolehlivější vstřikování, ale dvouhmotový setrvačník a také nutnost starat se o filtr pevných částic. Šestnáctiventilový motor 2.0 HDI 100 kW je mechanicky spolehlivý, ale zlobí u něj EGR ventil, jehož porucha auto často úplně znehybní. Motor 1.4 HDI je sice papírově slabý, ale s prázdným hatchbackem hýbe slušně. U dieselů pozor na rozvodový řemen. U motorů 1.4 HDI a 1.6 HDI je uváděn interval výměny 240 000 km, ale zkraťte ho o 80 000 km. Motor 2.0 HDI potřebuje rozvody vyměnit ještě dříve, ideálně po 120 000 km.

Doporučujeme: Test ojetého kombi Ford Mondeo

Rozvody se týkají i jinak spolehlivých benzínových motorů, kde by se měly měnit nejpozději po 120 000 km nebo šesti letech. Pokud prodávající tvrdí, že rozvody měnil, nechte to prověřit a chtějte důkaz, že tak skutečně bylo učiněno. Jinak smlouvejte o ceně. Benzínový dvoulitr o výkonech 100 až 130 kW sice nejede špatně, ale je poměrně hlučný kvůli pětistupňové převodovce s krátkým odstupňováním a hrozí u něj vyšší spotřeba oleje. Ideální je motor 1.6 16V, který je prakticky bezproblémový a poskytuje vozu rozumnou dynamiku při akceptovatelné spotřebě paliva. Kdo je klidnější řidič, nejezdí plně naložený a pohybuje se často po městě a mimo dálnice, mohla by mu stačit spolehlivá jednotka 1.4 16V. Průběh výkonu je příjemný, spotřeba dobrá a servis nenáročný. Slabý osmiventilový motor 1,4 l na Peugeot 307 stačí ale jen tak tak, takže pokud jezdíte mimo město, raději berte silnější jednotku.

Kamenem úrazu Peugeotu 307 je však elektronika. Nejvíce na to trpěly vozy před modernizací v roce 2005, ale i v dalších letech se objevovaly problémy. Nejčastější je selhávání modulu COM 2000, který ovládá páčky pod volantem. Přestanou jít blinkry a stěrače nebo palubní počítač a vám nezbyde nic jiného než si za asi deset tisíc nechat modul vyměnit. Zlobí filtry pevných částic, respektive především různé senzory okolo nich, třeba čidlo tlaku a teploty výfukových plynů. Problémy vám může způsobit i elektrické čerpadlo v nádrži u motoru 2.0 HDI se vstřikováním Bosch. Při celodenním svícení se připravte na to, že žárovky budete měnit prakticky každé dva nebo tři měsíce. Problémem Peugeotu je i specifické diagnostikování poruch, kvůli kterým musíte zpravidla do autorizovaného servisu. Ceny naštěstí nejsou brutální, i když ne úplně levné. Z detailů pak jmenujme poruchovou klimatizaci, rádio, komfortní stahování a dovírání oken nebo centrální zamykání.

Celkové hodnocení

Peugeot 307 není zrovna učebnicovým příkladem spolehlivého auta, ani kvality zpracování nebo jízdních vlastností. Přesto má, aspoň po mechanické stránce, docela spolehlivé motory. Počítejte však s horší kvalitou řazení a jakousi gumovostí manuální převodovky. Skvělou volbou je motor 1.6 16V, ale ani naftová jednotka 2.0 HDI nemusí být špatná volba. Oblíbenému motoru 1.6 HDI se ale raději vyhněte, pokud chcete na provozu auta ušetřit, skrývá více potíží než užitku. Při prohlídce vozu si dejte pozor na historii auta a chtějte vědět, zda byly měněné řemenové rozvody motoru. Sada nových stojí asi tři a půl tisíce, ale seženete ji i za 2200 korun. Také nezapomeňte na možné problémy s filtrem pevných částic u dieselů a prověřte funkci elektroniky. Jestli chcete být ušetřeni drahých problémů, raději si kupte klasický benzínový motor a modlete se, aby vám neodešla náladová elektronika. Jinak je totiž Peugeot 307, především v karoserii kombi SW, praktické a celkem pohodlné a solidní auto. Potřebuje ale, jako každá jiná ojetina, pravidelný a pečlivý servis. Nízké ceny na trhu ojetin jsou velmi lákavé, ale v případě Peugeotu 307 je možná lepší si připlatit za modernější, mladší a méně jeté auto.

Související stránky

Související stránky

Fotogalerie

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary