Test ojetého kabrioletu Renault Mégane CC

2015-05-19 00:00:00

Začala sezóna vozů se stahovací střechou. Kupé-kabriolety byly poslední dobou oblíbené, tak si pojďme jeden představit.


text a foto: Dalibor Žák

Plusy Mínusy
Jízda se staženou střechou Průměrné jízdní vlastnosti
Příznivé ceny ojetin Těžkopádný design
Slušná spolehlivost Vysoká hmotnost
Celoroční použitelnost Nepoužitelné zadní sedačky
Nenásilná image Někteří konkurenti jezdí lépe


Historie nebyla ke kupé-kabrioletu Renault Mégane CC zrovna moc vstřícná. Čas ale ukázal, že je to vlastně docela příjemné a povedené auto, pokud vám nejde o nic jiného než uvolněnou jízdu bez střechy nad hlavou. Problém byl v tom, že vzhledem ke své pořizovací ceně, když to bylo nové auto, se dostal do teritoria, kdy jste si mohli pořídit buď skutečně sportovní Mazdu MX-5, nebo lehce ojetý kabriolet prémiové značky, například BMW řady 3 Cabrio. Jenže nyní se ceny Renaultu Mégane CC dostaly na tak přijatelnou hranici, že najednou dává tenhle Renault více smyslu než kdy před tím. Je totiž poměrně spolehlivý, kvalitní a nejezdí zas tak špatně. Jen od něj nesmíte čekat zázraky a skutečnou sportovní jízdu. Je to ale použitelné auto, pobere zavazadla a na dlouhé cestě je vcelku příjemný a kultivovaný.

Čtěte také: Test ojetého MPV Renault Scénic

Stejně jako všechny podobné kupé-kabriolety s pevnou skládací střechou je design Renaultu CC trochu těžkopádný a podřizuje se spíše funkci. Zadní část vozu je tak dost bachratá, ale naštěstí to nevypadá tak strašně jako u konkurenčního Peugeotu CC. Je to prostě věc kompromisů, protože dvoudílná skládací střecha se musí někam vměstnat. Střecha jsou vlastně dva vyztužené skleněné panely, které se skládají na sebe do kufru. Po jejich složení zůstane v kufru jen asi 190 litrů místa. Na víc než pár malých tašek to tedy není. Když ale necháte střechu nahoře, pojme kufr skutečně pěkných 490 litrů a vejde se do něj i dětský kočárek. S místem uvnitř je to také o kompromisech. Vpředu to ještě jde, ale dozadu se krom malých dětí už nikdo neposadí. Vyšší řidiči také budou mít trochu problém s masivním a nízkým rámem čelního skla.

Interiér je jinak typický Renault. Kvalita materiálů a zpracování není špatná, ale zase ne extra dobrá. Mám ale dojem, že zrovna tento Renault Mégane CC, který jsem si na test půjčil v Autocentru ESA, vypadá na poměry renaultů velmi dobře. Možná si dali dělníci při stavbě dražšího produktu více záležet, těžko říct. Uvnitř plasty nevržou více než v jiných kupé-kabrioletech s přirozeně sníženou torzní tuhostí. Ovladače jdou hladce a vše funguje, jak má. I na ergonomii si člověk rychle zvykne a brzy začne v Renaultu Mégane CC spatřovat skutečně příjemné víkendové auto, které lze ale díky pevné střeše používat celý rok ve srovnání se staršími kabriolety. Zejména na dlouhé cestě se střechou nahoře je kutlivovanost jízdy velmi dobrá. Navíc když stáhnete střechu, vytáhnete okna a nad zadní sedačky umístíte větrný deflektor, lze i do nějakých 130 km/h udržet turbulence mimo kabinu. Hledejte ale auto s klimatizací, protože prosklená střecha interiér velmi intenzivně prohřívá.

Doporučujeme: Test ojetého hatchbacku Renault Mégane III

Testované auto bylo vybaveno klasickým atmosférickým benzínovým čtyřválcem 2,0 l o výkonu 135 koní. Mohli jste ale mít i šestnáctistovku a přeplňovaný dvoulitr. Pod kapotou byly i dieselové motory 1.5 dCi, 1.9 dCi a 2.0 dCi. Testovaný benzínový dvoulitr se jeví jako rozumná motorizace, pokud jde o poměr mezi dynamikou, náklady a spolehlivostí. Výjimečně se vyskytují problémy s vyšší spotřebou oleje, poruchové zapalování a vady škrtící klapky, ale jinak je motor odolný, silný a spokojí se s méně než osmi litry benzínu na 100 km, pokud autu moc nestojíte na krku. Benzínová auta také mívají obecně méně najeto a slouží jako druhé nebo třetí auto do rodiny. Slabší šestnáctistovka potřebuje zhruba stejný příděl paliva, přítom jí citelně chybí dynamika. Je ale také spolehlivá. Motor 1,6 l se prodával ve verzi plnící normu Euro 3, od roku 2006 pak už plnil Euro 4. Ostatní benzínové motory plní již normu Euro 4 standardně. Z dieselů plnil Euro 3 jen poměrně spolehlivý motor 1.9 dCi o výkonu 88 kW, který se dodával bez filtru pevných částic.

Ostatní diesely byly s filtrem a i když je to méně riziková položka, zvažte, jestli vážně chcete stylový kabriolet s dieselem. Rozhodně se ale vyhněte motoru 1.5 dCi, který je slabý a poruchový. U dieselů pozor na stav turba, na kouřivost a také na dvouhmotové setrvačníky. Dobrá je verze s automatem, která není tak choulostivá na zacházení, ale zase má vyšší spotřebu, horší dynamiku a potřebuje pečlivější servis. Nicméně s automatem je auto příjemné, uvolněné a více se chová jako pohodový kabriolet. Řazení u dieselů jde totiž docela těžce a chod páky trochu drhne. Manuál u benzínových motorů je lepší, i když také to není žádná slává. Nesmíte na převodovku pospíchat. Motor 2.0 16V Turbo s poněkud komickým továrním označením F4RT je dynamicky zajímavý, ale naráží na jistá omezení kvalit podvozku a především brzdové soustavy. Mé doporučení je buď benzínový atmosférický dvoulitr s manuálem, případně turbodiesel s automatem.

Podvozek Renaultu Mégane CC je laděný do pohodlí. V zatáčkách se auto naklání a se střechou dole citelně plave a kroutí se. Zejména na nerovnostech se auto rozklepe a u starších exemplářů docházelo i k praskání čelního skla. Renault ale později upravil uložení okna, stejně tak vyměnil těsnění mezi rámem okna a střechou, kudy do auta teklo. Hledejte raději model z roku 2005 dál, který už bude mít počáteční dětské nemoci vyřešené. Tenhle Renault je překvapivě spolehlivý, ale klasické problémy s francouzskou elektronikou ho mohou potkat tak jako tak. Nejčastěji zlobí čtečka startovacích karet (auto nemá klasický klíček), bezklíčové odemykání, dovírání kufru nebo stahování oken. Samotný mechanismus střechy, který pro Renault vyladila společnost Karmann, je ale spolehlivý a odolný a přežije i zanešení nečistotami. Pozor si ale dejte na zavírání střechy u zkrouceného auta, například pokud jedním kolem zastavíte v díře a druhým na obrubníku. Mechanismu to nedělá úplně dobře.

Celkové hodnocení

Život s Renaultem Mégane CC trochu komplikují nesmyslně složitě řešené detaily běžné údržby. Například pro výměnu předních žárovek musíte strčit ruku do podběhu kola. Pokud máte automatické rosvěcení světel při nastartování, připravte se, že budete žárovky měnit každého půl roku. Nicméně samotné servisní náklady nejsou smrtící, servisů je dost, ceny dílů jsou ucházející a ceny servisní práce také přežijete. Navíc vás nikdo nenutí jezdit do autorizovaného servisu, i když nezapomeňte dodržovat servisní plán, měňte včas olej a investujte do kvalitních podvozkových dílů. Jedině potom bude Renault Mégane CC fungovat spolehlivě. Je to totiž v zásadě dobré auto. Jen od něj nečekejte sportovní jízdní vlasnosti, od toho je tu třeba výborný roadster Mazda MX-5. Výhodou Méganu CC je tak ale krom každodenní použitelnosti a slušné kultivovanosti jízdy i vysoká zůstatková hodnota. Servisované kvalitní auto už nebude na ceně ztrácet tolik a pokud s ním toho najezdíte málo, dejme tomu do 10 000 km za rok nebo méně, zase ho za pár let dobře prodáte. Jenom se nebojte investovat do pravidelného servisu, vyplatí se to.

Související stránky

Související stránky

Fotogalerie

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary