Test ojetého hatchbacku Mini Cooper (2006 - 2014)

2017-04-18 00:00:00

Druhá moderní generace hatchbacku Mini je vyhledávaná hlavně mezi mladší generací. Ocení ji ale kdokoli, koho baví řídit a nepotřebuje praktické auto.


text a foto: Dalibor Žák

Plusy Mínusy
Stále originální design Reálně jen pro dva lidi
Skvělé jízdní vlastnosti Na trhu je horší výběr
Obratnost ve městě Ceny jsou stále docela vysoko
Rozumné provozní náklady Stav některých neprověřených kusů
Známá technika pod kapotou Drahé opravy a autorozovaný servis


Druhá generace hatchbacku Mini se snažila zlepšit a především trochu uhladit to, co ta první moderní vyvinutá již pod taktovkou BMW nedokázala. Malinko se uhladily „ostré hrany“, takže sice zlůstal zachovaný motorkárový charakter, o kterém automobilka tak ráda mluví, ale zároveň už Mini tolik nekouše a více se nyní hodí pro méně zkušené řidiče. Je také pohodlnější, ale pořád to není auto, ve kterém byste asi chtěli jet několik set kilometrů na jeden zátah. Jistě, zvládnete to, ale chce to základní nesportovní podvozek a rozumně veliká kola. Na nějakých nízkoprofilových slupkách a sníženém sportovním podvozku to bude peklo. Na kvalitní silnici je ale Mini mrštné, živé a ve městě obratné a docela snadno se s ním parkuje. Je to taková příjemná hračka, se kterou se ale dá i žít každý den. Jistě, nesmíte mít potřebu vozit denně čtyři lidi a velký nákup.

Čtěte také: Test ojetého roadsteru Mazda MX-5 NB

Modernizované Mini se vyrábělo od roku 2006 do roku 2014, kdy ho nahradila třetí generace na nové platformě. Pod kapotou druhé generace se vystřídala spousta motorů, z nichž nejrozšířenější je atmosférická šestnáctistovka „Prince“ vyvinutá ve spolupráci s koncernem PSA Peugeot Citroën. Ano, tenhle motor najdete nejen v Mini, ale také třeba v Citroënu C3 nebo Peugeotu 207. Právě takový Mini Cooper jsme si půjčili na test v Auto ESA. Šestnáctistovka je živá, svižná a v reálném provozu i docela úsporná. Ovšem etalon spolehlivosti to není, aspoň tedy do roku 2010. Nejvíce problémů je s řetězovými rozvody, jejich napínákem a také s pohonem proměnného časování ventilů, kdy se přesuvník doslova vykýve. Nicméně se jedná o velmi rozšířený motor a servisy si s ním ví rady. Přesto ojetinu dobře prověřte a nechte si udělat předběžnou kalkulaci, jaké investice bude motor případně požadovat.

Po roce 2010 už je motor ale spolehlivý. Navíc pravidelně servisované kusy, které dodržovaly předepsaný servisní plán, byly většinou opraveny v rámci servisních akcí a záruk. Záleží hodně na minulosti auta a jeho servisní historii. Řetězy občas zazlobí i u základní čtrnáctistovky, ale ta je stejně spíše vzácností. V téhle cenové relaci většinou lidé brali výkonnější motory. Podobné problémy se vyskytují i u přeplňované verze Cooper S. Ta má výbornou dynamiku a s malým Mini hýbe opravdu odhodlaně. Potřebuje ale velmi pečlivý servis a výměny oleje po zhruba 10 až 12 000 km, pokud řidič často využívá zásobu výkonu. V motoru se totiž hromadí karbonové úsady a olejová náplň poměrě rychle degraduje. To je ale obecný problém většiny downsizovaných motorů s výkony vyhnanými pomocí turba. Cooper S má také raději osmadevadesátku, ale jestli toho najedete málo, zas vás to nezruinuje.

Naftový motor se pod kapotu Mini nehodí. Je hlučný, hrubý a těžký, takže okrádá vůz o cit v řízení a táhne se za čumákem. Kdo se chce jen courat ve stylovém autě, tomu to asi bude jedno. Hledejte ale radši verzi s automatem a u více jetých kusů si pohlídejte servisní historii. Naftová šestnáctistovka je známá rychlou degradací oleje, takže opožděné výměny po 30 000 km jí nedělají dobře. Pozdější dvoulitr, který začalo BMW do Cooperu SD montovat v roce 2010, je nesmysl. Je těžký a přední náprava s ním nestíhá. Zbytečně se okradete o přednost Mini, kterou jsou právě výborné jízdní vlastnosti. Zajímavostí je pak ostrá verze John Cooper Works, která má benzinovou šestnáctistovku s turbem vyhnanou na výkon 155 kW (211 k). Servisované auto bývá dobrá a zajímavá koupě, ale pozor na čiptuning a hlavně na to, jestli se s vozem nejezdilo moc často na okruhu.

Celkové hodnocení

Udržované Mini po pečlivém majiteli není špatná volba. Dejte si ale pozor na auta s autoškol a rozvozů pizzy. Také hledejte kus, který má úplnou servisní historii. Moc neřešte drobnou kosmetiku na karoserii, protože tohle je auto používané často ve městě a sem tam nějakou tu ránu do nárazníku nebo dveří schytá. Soustřeďte se hlavně na celkový stav, u verzí Cooper S a JCW počítejte s opotřebovanou spojkou a brzdami. Vyhněte se autům po nesmyslném tuningu, i když spousta kusů prošla tovární individualizací. Nemusíte tak sice narazit zrovna na auto podle vašeho vkusu, ale pokud bude mít dobrou výbavu, úplnou servisní historii a bude v dobrém stavu, asi se nemáte moc čeho bát. Hodí se ale opravdu jen někomu, kdo toho najede málo a nepotřebuje praktičnost. Zadní sedačky jdou sice sklopit, ale náklaďák z Mini nikdy neuděláte. Je to stylovka, ale pokud se vám Mini líbí, není moc velký důvod se mu vyhýbat. Jen mu dávejte péči. Není to auto, které by sloužilo jako otrok bez velkých nároků na běžnou údržbu.

Související stránky

Související stránky

Fotogalerie

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary