Test ojetého hatchbacku Citroen C3 1.6 HDI (od 2009)

2016-02-23 00:00:00

Druhá generace městského hatchbacku Citroën C3 láká hlavně velmi úspornými turbodiesely HDI. Zamrzí ale kolísavou kvalitou zpracování a nepřesnými převodovkami.


text a foto: Dalibor Žák

Plusy Mínusy
Velmi úsporný provoz Nepřesné řazení pětistupňového manuálu
Stále líbivý design Nepovedené robotizované převodovky
Poměrně komfortní podvozek Kolísavá kvalita zpracování
Slušná výbava většiny aut Nepohodlné sedačky
Příznivé ceny aut a dostupný servis Servis motorů HDI se může prodražit


Vozy francouzských značek se na trhu ojetých aut netěší zrovna dvakrát dobré pověsti. Mezi motoristy koluje mnoho někdy až příliš přikrášlených příběhů o nespolehlivosti a poruchovosti. Jenže plno lidí vychází ze své vlastní zkušenosti, i když na druhou stranu vám zase spousta majitelů francouzských aut řekne, že s nimi nikdy neměla problémy. Je to jednoduše nejen o kvalitě produktu jako takového, ale také o pečlivosti majitele, pravidelném servisu a údržbě. Ojetá auta jsou zkrátka taková, jak se o ně staráme. Navíc pokud dobře vyberete, nemusí být ani Citroën C3 druhé generace špatná volba, ba právě naopak. Se správným motorem je to solidní a spolehlivé auto, které sice neosloví dynamicky založené řidiče (ti si stejně na trhu vyberou úplně jiný model), ale svou práci odvede dobře.

Doporučujeme: Test ojetého hatchbacku Citroën C4 1.6 HDI

Druhá generace Citroënu C3 se prodává od listopadu 2009 a v březnu 2013 přišla první modernizace. Pod kapotou se vystřídalo několik motorů, ale na trhu je poměrně široký výběr. Zamrzí jen absence rozumné automatické převodovky. Citroën v malých autech sází na nepříjemný a ucukaný robotizovaný manuál ESG5 a ESG6, který sice nemá mechanické ztráty jako převodovka z hydrodynamickým měničem, ale řadí pomalu, cuká a není moc intuitivní. Navíc ani spolehlivost této robotizované převodovky ESG není zrovna příkladná. Klasický automat s měničem jste dostaly jen k nejsilnější benzínové šestnáctistovce a se svými čtyřmi rychlostmi, dlouhým odstupňováním a ospalými reakcemi to není moc dobrá volba. Když už jsme u řazení, asi vás ani moc nepotěší vůle a nepřesný chod pětistupňového manuálu. Ani manuální šestikvalt ale není zrovna dobrý příklad inženýrské preciznosti.

Ačkoli jsem v takovýchto malých městských autech příznivcem spíše benzínových motorů, na test jsem si v Auto ESA půjčil poměrně žádanou dieselovou verzi 1.6 e-HDI. Tento populární naftový čtyřválec prošel celou řadou změn a už to není tak problémová jednotka jako dříve. Na rozdíl od zlobivé 16V jednotky ve starších Citroënech je modernější osmiventilová (jinou už do modelu C3 stejně nedostanete) spolehlivější. Sice ještě úplně nezmizelo rychlé zanášení karbonem, ale aspoň se mu dá předcházet včasnými výměnami oleje nejpozději po 15 000 km (raději dříve) a opatrným zacházením. Tohle není žádný dálniční střelec, i když dynamiky posyktuje v malém a lehkém Citroënu tento motor dost. Netrápí se totiž tolik jako například ve velkém MPV C4 Picasso nebo těžkém kombíku C5. Škoda jen příliš dlouhého „ekologického“ odstupňování, kdy trojka je ve městě pocitově moc krátká a čtyřka už moc dlouhá, takže máte tendenci buď zpomalit na 45 km/h na trojku nebo naopak zrychlit na zhruba 60 km/h na čtyřku.

Tip: Test ojetého combi Škoda Fabia I. generace

Neměl jsem za celý týden testování problém udržet spotřebu okolo pěti litrů na 100 km. Rychlejší dálniční přesuny znamenají spotřebu okolo šesti litrů na 100 km, ale při opatrné jízdě mimo město se dá jezdit za zhruba čtyři až čtyři a půl litru na 100 km, aniž byste se museli bát někoho předjet. Podobných hodnot spotřeby dosáhnete prakticky se všemi verzemi motoru 1.6 HDI o výkonech od 68 do 84 kW. Docela zajímavou alternativou je menší motor 1.4 HDI, který je poměrně zdařilý. Je spolehlivý a pokud se spokojíte s průměrnou dynamikou, mohl by dlouho sloužit. Díky celohliníkové konstrukci se rychle zahřívá, má spolehlivé vstřikování a netrpí na tak rychlé zanášení karbonem jako jednotka 1.6 HDI. Pozor ale na stav turba. U dieselů obecně trpí ještě spojka a dvouhmotový setrvačník a i přes poměrně spolehlivé vstřikování se občas vyskytují potíže jednotlivých kusů. Pokud motor špatně startuje, může už být zle opotřebovaný a válce dávno přišly o potřebnou kompresi.

Z benzínových motorů je lepší sáhnout po některé z osvědčených jednotek, ale ne úplně dobrou volbou jsou motory VTI, které mají sice dobré výkony, ale mizernou spolehlivost rozvodového mechanismu. Naprosti tomu osmiventilová čtrnáctistovka o výkonu 54 kW je snad nezničitelný motor, který při průměrné spotřebě do sedmi litrů nevyžaduje nějakou zvláštní pozornost krom pravidelných výměn oleje. Nové tříválce ještě nejsou tak vyzkoušené, ale zatím pro ně platí to, co pro ostatní malé motory. Při rozumném zacházení vydrží. Snad jen foukaný tříválec PureTech 110 o výkonu 81 kW může být citlivější na rychlé zanášení karbonovými úsadami na ventilech a v sání, pokud mu dáváte moc za uši. Dynamiku poskytuje nicméně výtečnou. Ještě můžete občas narazit na motor 1,1 l, ale tento slabý čtyřválec se hodí skutečně jen do města. Navíc si v reálném provozu řekne o stejný příděl paliva jako silnější čtrnáctistovka, která jede výrazně lépe.

Čtěte také: Test ojetého hatchbacku Suzuki Swift

Od Citroënu C3 druhé generace nelze čekat nějaké nadšené jízdní vlastnosti, ale s kvalitními pneumatikami se dokáže i tento trochu houpavý a rozkymácený podvozek o silnici dobře opřít. Agresivní jízda ale tomuto autu nesvědčí. Podvozek se při brzdění potápí a i přes své měkké nastavení má zadní vlečená náprava s torzní příčkou tendenci odskakovat v zatáčkách s nerovným povrchem. Řízení je citroënovsky gumové a ne moc komunikativní, ale naštěstí nepůsobí tak elektricky jako v jiných Citroënech a je rozhodně přirozenější, než by se od této značky dalo čekat. Stejně si ale C3 nekoupíte na vymetání okresek, od toho je tu třeba Ford Fiesta se svým výborným podvozkem. Do města je ale Citroën C3 moc prima, je z něj dobře vidět a parkování je hračka. Navíc hodně aut má docela solidní výbavu s automatickou klimatizací, USB přípojkou, palubním počítačem, tempomatem a podobně. Citroën totiž dával poměrně velké slevy a zákazníkům zbylo dost peněz na příplatky.

Celkové hodnocení

Když se vyhnete problémovým motorům a dáte si pozor při výběru auta, bude vám Citroën C3 sloužit ještě dlouho. Důležité je ale myslet na pravidelný servis, zejména choulostivé turbodiesely ho potřebují. Vyhněte se autům z pochybného zdroje a u francouzů obvykle platí, že je dobré vynechat první rok výroby, kdy se ještě automobilka učí konkrétní model dělat pořádně. Na trhu je ale dostatečný výběr, tak se nebojte obejít několik nabídek, ať si uděláte představu. Ceny jsou velmi příznivé a ani servis nebo díly nestojí moc peněz. Zamrzí ale kolísavá kvalita zpracování, stejně tak ne úplně zdařilá ergonomie, nepohodlné sedačky nebo nižší kvalita interiéru. Některé materiály jsou pocitově hodnotné a hned vedle najdete vyloženě laciný kus plastu. To jsou ale jen detaily na jinak docela solidním autě, které při dodržování základních servisních zásad vydrží a bude spolehlivé. Drobnosti se mohou vyskytovat vždy a u francouzských aut je to tak trochu loterie. Ovšem tato C3 je překvapivě dobrá volba.

Související stránky

Související stránky

Fotogalerie

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary