Test ojetého hatchbacku Alfa Romeo Giulietta

2016-05-03 00:00:00

Pod kapotu charakterní Alfy Romeo Giulietta patří benzínový motor, ale s dvoulitrovým dieselem chybu rozhodně neuděláte. Při správném servisu je to spolehlivá jednotka.


text a foto: Dalibor Žák

Plusy Mínusy
Atraktivní design Nedoladěný podvozek
Často bohatá výbava Místy působí dost lacině
Zajímavé detaily v interiéru Zlobivá elektronika
Spolehlivý diesel 2,0 l Menší nabídka na trhu
Rozumné ceny Nepříjemný automat TCT


Alfa Romeo Giulietta přišla na trh v roce 2010 jako konkurence pro zavedený „beztřídní“ Volkswagen Golf nebo výborně jezdící Ford Focus. Asi si nikdo nedělal iluze o tom, že Italové zase dají přednost designu před technikou a že místo ladění podvozku a detailů raději půjdou na oběd nebo skleničku vína. Přesto se první Alfa Romeo Giulietta docela líbila a i přes poněkud vlažné přijetí a počáteční dětské nemoci si svůj okruh zákazníků našla. Především je potřeba ocenit poměrně kultivovanou a pohodlnou jízdu, celkem prostorný interiér a skutečnost, že každodenní použitelnost nekladli u Alfy Romeo úplně stranou. Sice můžete nadávat na absenci pořádných držáků nápojů, ale jinak je Giulietta rozumně navržené auto a špatné to není ani s technikou. Z dlouhodobého hlediska se sice sem tam objevují těžkosti charakteristické pro italské auto, ale základní mechanika pohonu není úplně špatná.

Zásadním důvodem, proč si někdo Giuliettu koupí, bude ale především design a osobní blízký vztah k italským autům. To samozřejmě nemá smysl někomu vymlouvat a když Giuliettu chcete, prostě si ji koupíte. Alfa Romeo nabízela i docela svižné motory, ale náš trh je na silné a dynamické motorizace poměrně chudý. Nejčastěji narazíte na klasickou přeplňovanou čtrnáctistovku, sportovní model Giulietta QV s přeplňovaným motorem 1,8 l o výkonu 235 a později 240 koní je spíše vzácností. Poměrně časté jsou turbodiesely 2,0 l, ale narazíte i na naftovou šestnáctistovku. Pokud chcete automat, bohužel máte k dispozici jen dvouspojkovou převodovku TCT. Ta nestála za moc už jako nová, neřadí moc inteligentně, s benzínovými motory trochu zmatkuje a na povely řidiče v manuálním režimu moc neposlouchá. Žije si vlastním životem. Navíc se u ní po větších nájezdech projevují závady mechanismu se suchými spojkami. Můžete určitě narazit na dobrý kus, ale pro klid na duši hledejte klasický manuál.

Doporučujeme: Test ojetého liftbacku Škoda Rapid

Velkého zklamání se ale asi dočkáte od podvozku. Alfa Romeo se tváří sportovně, ale bohužel nejezdí moc dobře. Ačkoli má vzadu složité a neskladné nezávislé zavěšení, nedokáže ho Giulietta naplno využít a zadek se za autem jen tak táhne. Na zvlněné silnici poskakuje jako špatně naladěná „torzka“. Na hladkém asfaltu to zas takový problém není a po ubrání plynu v zatáčce Giulietta poslušně utáhne stopu s mírným a snadno kontrolovatelným vybočením zádi. Jenže úplně rovný asfalt abyste u nás pohledali... Odfláknuté ladění podvozku ještě více vynikne, když si dáte na Alfu Romeo velká kola s nízkoprofilovými pneumatikami. Uslyšíte tupé rány od tlumičů a celé auto začne za chvíli vrzat, jak se na špatné silnici vyklepe. To se pak projevuje i na životnosti podvozku a zavěšení, kde se mohou vyskytovat poměrně velké vůle. Řízení ale není špatné, jenom chybí lepší zpětná vazba od předních kol. Přesto odezva ve volantu působí poměrně mechanicky a řidič bude vždycky vědět, co se děje s předními koly.

Na test jsem si v Auto ESA tentokrát půjčil turbodiesel 2,0 l, protože původně zamluvená benzínová čtrnáctistovka ve výrazné červené barvě se hned prodala. Nedivím se, v pěkně zvolené barevné kombinaci je Alfa Romeo Giulietta mimořádně pohledný kus auta. Ovšem ani diesel 2,0 l není špatná volba, pokud chcete jezdit svižněji. Spíše vás bude mrzet, že Alfa pak působí trochu neohrabaně a přeci jen má vpředu více hmoty, takže nedotáčivost je na denním pořádku. Naftový motor 2.0 JTDM je ale mechanicky docela spolehlivý a na nějaké závažné problémy netrpí. Jistě, zanesený filtr DPF nebo EGR ventil mohou potkat i tento motor. Dvouhmota je tu ale docela odolná. Vše se ale samozřejmě odvíjí od servisu, takže nešetřete na kvalitním oleji, měňte ho brzy a chovejte se k motoru slušně. Necitlivě řízenému autu bude také rychleji odcházet spojka. S naftovou šestnáctistovkou to může být horší, tam si dejte velký pozor na servisní historii. Přetahované servisní intervaly pro ni mohou být smrtelné. Určitě se ale vyhněte dvouspojkové převodovce TCT. Snad jen, pokud bude po generálce, nebo bude mít málo najeto.

Čtěte také: Test ojetého roadsteru Mazda MX-5 NB

Ani benzínové motory s přeplňováním netrpí na nějaké fatální poruchy, ale přesto je potřeba se podívat na servisní historii a vyhnout se utrápeným autům, o která se nikdo nestaral. Motory s opožděnými výměnami oleje trpí na zanášení karbonem v mnohem rychlejší míře, dochází u nich k poškozování pístních kroužků a roste spotřeba oleje. Pozor si dejte na kouřivost za studena a nevyrovnaný chod agregátu. Motor 1.8 TBI o výkonu 235 nebo 240 koní si lépe rozumí s naturalem 98 a u verzí QV, se kterými se přeci jen jezdí trochu ostřeji, si dejte pozor na stav podvozku a brzd. Některá auta mají zkroucené kotouče a unavenou přední nápravu. Zajímavým detailem u Alfy Romeo Giulietta je přepínač jízdních režimů D-N-A. Mění se jím odezva na plyn a i když je to tak trochu „opičárna“, někomu se tyhle detaily líbí. Benzínové motory pak mají ostřejší projev, i diesel se má v ostřejším režimu s mnohem větší chutí do života. Pokud jde o spotřebu paliva, benzínový motor 1.4 TB MultiAir umí jezdit za 7 litrů, dvoulitrový diesel si vezme 5 až 6 litrů, pokud je v dobrém stavu.

Celkové hodnocení

Alfa Romeo Giulietta má své typicky italské mouchy. Nemá úplně dobře naladěný podvozek, některé ergonomické detaily vás překvapí a někdy i naštvou a spousta drobností je dost odfláknutá. Na druhou stranu má tohle auto osobitý charakter, výrazný design a v porovnání s konkurencí i dobrou výbavu a relativně příznivou cenu. Spolehlivost mechaniky a motorů není špatná, diesely jsou vcelku spolehlivé a jediným slabším místem je snad jen dvouspojková převodovka TCT. Počítejte ale s tím, že kvalita zpracování dost kolísá kus od kusu. Častým problematickým místem je pak elektronické otevírání kufru, jinak se ale setkáte spíše s detaily, které se dají řešit. Limitujícím faktorem je ale hlavně omezená nabídka na trhu ojetin, takže spíše budete muset brát to, co je, než abyste se přehrabovali desítkami nabízených aut, jako je to u Golfů nebo Focusů. Na druhou stranu i to dělá z Giulietty zajímavé a výjimečné auto, kterému drobné vrtochy odpustíte a budete je brát jako součást nezaměnitelného italského charakteru.

Související stránky

Související stránky

Fotogalerie

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary