Test Mercedes třídy A: drží si cenu

2011-03-13 00:00:00

Pohledné „áčko“ osloví především ženy řidičky. Příslušnost k prémiové značce znamená vyšší ceny ojetin. Zejména náklady na servis ale mohou být neúměrně vysoké.


Text: Milan Jirouš

Malý Mercedes třídy A se nesmazatelně zapsal do historie průšvihem, který si výrobce luxusních vozů zrovna za rámeček nedal. Krátce po uvedení na trh se jej totiž švédským novinářům podařilo převrátit při losím testu. Automobil se začal prodávat na podzim 1997, ale právě kvůli této události byla jeho výroba přerušena. Automobilka musela přistoupit na řadu úprav a teprve pak mohla produkci obnovit. Šlo především o změny na odpružení, které citelně přitvrdilo, vůz dostal širší kola s nižším profilovým číslem a do základní výbavy nevypínatelný elektronický stabilizační systém ESP.

Už v roce 1999 čekal vůz facelift a posílení výkonů vznětových pohonných jednotek. O dva roky později rozšířila nabídku prodloužená verze Long (značila se písmenem L). Proti klasickému provedení má o 170 mm delší rozvor, což přineslo nejen více místa cestujícím, ale i vylepšení jízdních vlastností.

Rok 2002 přinesl nejsilnější provedení automobilu pod označením A210 Evolution. Pohání jej zážehový agregát o objemu 2,1 litru a výkonu 103 kW. V roce 2004 byla první řada nahrazena druhou generací.

 Pohonné jednotky v praxi

Doporučit nelze nejslabší turbodiesel pracující s výkonem pouhých 44 kW. To zkrátka není dost. Kromě něj ale nabídnou už všechny motory dostatek výkonu. Časté jsou hlavně modely A140 a A160 se čtrnácti a šestnáctistovkami pod kapotou.

Dobrou volbu ale představují i silnější turbodiesely CDI, které zdobí nízká spotřeba nafty (těsně okolo pěti litrů). Musíte se ale smířit hrubšími starty a větší hlučností pohonných jednotek. Po zahřátí ale vznětové motory trochu ztichnou. Pozor si u nich dejte zejména na stav vstřikovačů common railu. Agregáty vyrobené do úprav v roce 1999 také nezřídka trpí vyšší spotřebou oleje.

 Na silnici

Zatímco tvarově je palubní deska zdařilá, použitý materiál se určitě nebude každému zamlouvat. Postupem výroby se to zlepšilo, ale i tak zde vidíme jisté rezervy. Sedadla sice postrádají boční vedení těla, nabídnou ale solidní pohodlí. U mnoha vozů se můžete setkat s povrzáváním interiéru. Ten je vzhledem ke kompaktním rozměrům vozu slušně prostorný. Přesto se zde bude cítit dobře maximálně čtveřice cestujících, což je dáno užší karoserií. Zavazadelník o objemu 390 litrů potěší dobrým přístupem.

Přestože má vůz tužší odpružení, je náklon karoserie v zatáčkách citelný. Jízdní vlastnosti nejsou doménou Mercedesu třídy A. Při nejlepším je lze hodnotit pouze jako průměrné. Kladně ale hodnotíme přesné manuální řazení a brzdy. Práce automatické převodovky není nejlepší, navíc se u ní nezřídka objevují závady.

 Časté problémy

Objevují se vadné váhy vzduchu u turbodieselů, pozor si dejte na poloautomatickou převodovku, která často nepracuje správně. Model A je dobře chráněn proti korozi, ale i tak se s ní můžete setkat. Odletující kamínky totiž někdy poškodí lak kapoty a právě zde se začíná rez objevovat.

Nepříjemné je viklání sedadel, které představuje typický problém malého „áčka“. Výjimkou nejsou ani vůle v čepech přední nápravy a táhlech stabilizátoru. Některá vozidla mají v důsledku opotřebení vůle také na uložení zadní nápravy. Známé jsou poruchy elektrické výbavy. Zejména pak centrálního zamykání a elektrického ovládání oken. Nezřídka nefunguje klimatizace. Méně často se lze setkat s vůlemi v řízení, avšak vyloučit tento problém rozhodně nelze.

 

LÍBILO

  • nízká spotřeba dieselů
  • slušný prostor pro posádku a zavazadla
  • příslušnost k prémiové značce
  • opravdu prostorné prodloužené provedení

 

NELÍBILO

  • nejslabší diesel nemá dost sil
  • před zahřátím hlučnější vznětové motory
  • vysoké ceny značkového servisu
  • vyšší ceny ojetin

 

 

 

 

 

Nárazová zkouška z roku 1999

Ochrana posádky 4 hvězdičky z 5 možných, 27 bodů

Související stránky

Související stránky

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary