Test BMW R 1200 RS

2017-06-09 00:00:00

Nejsportovnější model s boxerem najdete v přehledu modelů BMW ve škatulce Sport společně se čtyřválcovým superbikem S 1000 RR. Jaké sportování nabízí dvouválcový R 1200 RS s nižším výkonem, ale vyšším krouťákem?


text a foto: Luděk Kortus

Dvouválec BMW R 1200 RS má vetší kapotáž, vyšší štítek a nemá řidítka tolik skloněná dolů. Celá silueta stroje je podobně sportovní, jen není tak navalená na přední kolo a tak nízká jako u čtyřválcového superbiku. Jezdecká pozice nezatěžuje tolik ruce, přitom váhu na nich lehce citíte. A v tom je největší kouzlo téhle motorky. Když se posunete na sedle vzad, můžete se schovat za štítek a pozice rukou vám ještě umožní precizně ovládat páčky a plyn. Možná, že by hobby jezdci na okruhu nevěřícně koukali, jaké časy dokáže zajet stroj s válci vystrčenými do stran a obtěžkaný kardanem. Pro srovnání uvádím základní technické údaje:

Superbike S 1000 RR:

  • výkon 146 kW (199 k) při 12 500 ot/min
  • největší točivý moment 113 Nm při 10 500 ot/min
     

Sportovně cestovní R 1200 RS:

  • výkon 92 kW (125 k) při 7750 ot/min
  • největší točivý moment 125 Nm při 6500 ot/min
     

Patřím k motorkářům, kteří se na okruh dostanou jenom občas a jízdní zážitky vyhledávají hlavně na silnicích. Pěkných silnic je u nás naštěstí dostatek, chce to jen vyrážet a poznávat. Protože už jsem klidnější jezdec, považuji za ideální přepravit se pohodlně na místo a tam si pořádně zajezdit. Už se mi nechce vzpírat se na řidítkách superbiku při pomalých průjezdech městy a vesnicemi. Někdy také chci v pohodě někoho povozit na výletě nebo vyrazit s partou na dovolenou po Evropě. R 1200 RS tyto protichůdné disciplíny zvládá bravurně. Tady neplatí, že mistr tisíce řemesel je nešika. Základem univerzálnosti BMW R 1200 RS je pohodlná a přitom sportovní pozice za řidítky, účinná ochrana proti větru a komfortní sedačka i pro spolujezdce. Další výhodou je možnost proměny v cesťák díky nastavitelnému podvozku podle zatížení a doplnění o sadu až tří do detailu promyšlených cestovních kufrů.

Čtěte také: Test ojetého roadsteru BMW Z4 (E85)

Na vylepšení, kterými BMW dělá svoje stroje pohodlné k užívání, si zvyknete rychle. Když máte v kapse klíč, tlačítkem odemknete i zamknete řidítka a nádrž. Vystřelovací klíč jsem používal jenom na kufry. Motor nemusíte před jízdou zahřívat. Na displeji se vám v závislosti na teplotě motoru indikují dovolené otáčky. Můžete si nastavit odezvu tlumičů na Dynamic a Road. Můžete optimalizovat světlou výšku podle toho, zda povezete spolujezdce a bagáž. Při nastavování cítíte, jak se motorka pod vámi hýbe. Také si můžete nastavit mapu elektroniky na Dynamic, Road a Rain. ABS je možné vypnout. Náš model měl přípravu na navigaci, která se ovládá speciálním kroužkem umístěným na levé rukojeti. Větrný štítek je ručně nastavitelný do dvou výšek. Řešeno je to zajímavým pákovým mechanismem. Výška sedačky je variabilní při objednávce z výroby a může být 760, 820 nebo 840 mm. Čím vyšší, tím sportovnější pozice.

Během testování jsem vyzkoušel tři disciplíny. Jízdu pro radost po silnicích různých tříd včetně letiště, dojíždění do centra Prahy do práce a kličkování mezi kužely na cvičišti autoškoly. Jednoznačně nejvýživnější byla první disciplína. Na řidítkách jsem si navolil Dynamic režim pro tlumiče i elektroniku, štítek stlačil do nižší polohy a užíval si pocitů velmi podobných těm, které máte na superbiku. Když začnete škrtat stupačkou, musíte mít velký náklon a přitom válce jsou od asfaltu ještě hodně daleko. Brzda je pěkně ostrá, při menších rychlostech skoro kousavá. Aerodynamika při rychlostech kolem 200 km/h je skvělá, zdálo se mi jen, že odpor kufrů asi trochu nadlehčuje přední kolo, protože při řazení na 5 a 6 vždy trochu zakmitala řidítka. Ale zvládl to tlumič řízení schovaný mezi vidlicí a chladičem. Bez kufrů jsem vysoké rychlosti vlastně nezkoušel, byly skutečně praktické a nic mne nelákalo je dát pryč.

Při cestách do práce po Nuselském mostě jsem záviděl messengerům, jak se proplétají mezi auty. S širokou a cizí motorkou jsem si mezi ně netroufal. Popojížděl jsem kolonou a oceňoval jemný chod páčky spojky. Mohl jsem si vychutnávat zvuky linoucí se z vystrčených válců a kultivovaný zvuk továrního výfuku (který také umí pěkně burácet). Řazení chodilo lehce, jen za studena bylo těžké najít neutrál. Na cvičišti autoškoly bylo zábavné kličkovat s motorkou vážící 236 kilo mezi kužely. Nízké těžiště z ní dělá šampióna také pro moto-gymkhanu. Jako ochranu na válce si můžete pořídit originální padací rámy. Cena superuniverzální silniční motorky začíná na 367 000 Kč u modelu bez elektroniky a příslušenství. U našeho modelu byla cena vzhledem k výbavě někde kolem 430 000 korun.

Související stránky

Související stránky

Fotogalerie

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary