Test: Opel Astra Sports Tourer 1.6 Turbo

2016-08-08 00:00:00

Nová Astra je modernější, lehčí a pyšní se titulem Auto roku. Jak jezdí kombík s prozatím nejsilnějším benzinovým motorem a manuální převodovkou?


text a foto: Pavel Foltýn

Na test nové Astry jsem se docela těšil. Nový design vypadá slibně, titul Auto roku 2016 ještě slibněji. No a přeplňovaný benzinový motor o výkonu 170 koní sliboval lákavou projížďku. Jenže po nasednutí do auta a vyjetí do ulic se žádný zázrak nekonal. Jak to? Tohle že je má být 170 koní výkonu? Kam se ten výkon poděl? Astra nebyla nijak svižná, jako by tak trochu přidušená. Jenže pak jsem objevil tlačítko s nápisem „SPORT“. Po jeho stisku se teprve začaly dít věci. Najednou to bylo úplně jiné auto. Okamžitá reakce na sešlápnutí plynového pedálu byla návyková, dynamika nadprůměrná. Spotřebu se přes to všechno dařilo i při využívání veškerého potenciálu držet kolem hodnoty 8 l/100 km.

Zpočátku se mi zdála červená barva kombíku trochu moc divoká, ale po té, co jsem okusil, co auto v režimu Sport dokáže, si vlastně ani jinou barvu nedovedu představit. Tohle auto se přeci musí od „běžných“ verzí také nějak vizuálně odlišit. Design auta je sice hezký, ale nijak nápadný a v některých partiích zcela zapadá do současné mainstreamové produkce. Například vnitřní části zadních světel mi tvarem hodně připomínají ta z aut koncernu Volkswagen. Ještě, že jsou na zádi alespoň dvě koncovky výfuku, které dodávají Astře velmi dynamický vzhled.

Čtěte také: Test ojetého hatchbacku Opel Astra J

Ani v interiéru nic nepřipomíná to, že se posádka ocitla v téměř sportovním voze. Škoda, pár prvků kategorie „RS“ nebo chcete-li „ST“ by určitě neuškodilo. Co se ergonomie týče, vše je tam, kde to řidič intuitivně očekává, přesto se pár nedostatků našlo. Jde především o trochu komplikovanější ovládání audio systému. Ten by mimochodem mohl mít trochu silnější aparaturu. Osobně by mi nevadil ani slot na CD. Nepraktické je také přibližování obrazu navigace, kdy se musí jít přes menu a nikoliv intuitivně třeba otočným knoflíkem. Parkovací kamera je dnes již skoro standardem, ale v Astře je její výstup vyveden v ne zcela vysokém rozlišení. Protivný stop/start systém je dnes ve všech vozech, Astru nevyjímaje. Nezbývá proto než jej opakovaně vypínat.

Opel Astra Sports Tourer je velmi zajímavou alternativou k na našem trhu dominantní Škodě Octavia, navíc za docela zajímavou cenu. Ujeli jsme v ní zhruba 600 kilometrů a zvykli jsme si velmi rychle. Hlavně na to kouzelné tlačítko Sport. To byla vážně paráda.

Jak to vidí Eva:

Moc mě tedy nenadchla ta červená barva. Na dálnici jsem potkala černou verzi, a ta byla mnohem elegantnější. Na druhou stranu - kouzelné tlačítko „Sport“ mi vždycky vykouzlilo úsměv na tváři. Po stisknutí se totiž auto z klidného beránka změnilo v dravce. Parádní bylo taky hlasité čtení SMS zpráv, to z jiných aut neznám. Ještě by to ale u Opelu mohli doladit, aby to četlo i WhatsApp nebo Messenger. Hodně mě rozčiloval systém stop/start, fungoval tak nějak divně. Nestačilo jenom sešlápnout spojku, ještě se musela alespoň trochu pustit brzda. Tyhle blbiny bych tedy v autech zakázala...

Jak to vidí Martin:

Mně se kombíky moc nelíbí, ale tahle Astra je hezká. Červená barva a šedočerná kola spolu pěkně ladí. Hezky vypadají také dvě koncovky výfuku. Každý hned vidí, že to není jen tak nějaká obyčejná Astra. Spojení s iPhonem fungovalo bez problému, hlasité čtení SMS zpráv je dobrá vychytávka. Ale největší „pecka“ je tlačítko Sport. Vůbec jsem ho nevypínal. V režimu Sport je totiž Astra opravdu hodně ostré auto. Na dálnici skoro bez konkurence. Za mě je to vážně povedené a parádní auto.

Související stránky

Související stránky

Fotogalerie

Vyhledat ohodnocený autobazar

Námi ohodnocené autobazary

další autobazary